Doteky kontinentů

Rozhodnutí vzdát se pestré vegetace stávající zahrady ve prospěch kompozičního asketismu padlo před dvěma lety. Ke změně inspiroval její majitele delší pracovní pobyt v Japonsku. Vlastně klasická cesta uměleckých proudů: ač historicky ne poprvé, přímou čarou na vlastní pozemek ve střední Evropě. Cílem neměla být zahrada japonská, nýbrž zahrada v japonském stylu. Na rozdíl od zahradního archetypu, navěky svázaného s kulturou, klimatem a zvláštnostmi krajiny svého vzniku, je zahradní sloh nejen přenositelný, ale také tvárný.

Správná míra a vhodné měřítko

Dnes tuto zahradu o rozloze asi 2000 m2 charakterizuje vyvážená směs architektury obou světadílů. Estetické cítění a potřeby uživatelů byly totiž stejně důležité jako japonské kompoziční principy a symbolika. Zahradní architekt nápaditě propojil vybrané směry tradiční zahradní tvorby s praktickými obytnými funkcemi, čímž se pokusil, tak jak tomu má u orientálních zahrad být, o dosažení úplné harmonie. Problému roztříštěnosti a předekorování předešel sladěním struktur a materiálů.

Ke správné volbě poměru mezi jednotlivými zahradními částmi se u asijských zahrad přidává ještě otázka skutečného měřítka. Původní zahrady jsou zjednodušenou, proporcionálně zmenšenou imitací přírody a působí na nás tedy právem jako miniatury. Míra zmenšení by přitom měla záviset na velikosti pozemku, což je nelehký úkol, pomyslíme-li, že jednota domu a zahrady musí zůstat dodržena. Měřítko představované zahrady souhlasí. Všechny prvky vykazují dostatečnou velikost – z hlediska funkce i estetiky. Stávající rostliny zapojené do nové scenérie dodávají přitom projektu již necelý rok po realizaci potřebnou zralost.

Voda – skutečná i symbolická

Dominantní postavení vodní hladiny je také v této zahradě nesporné, dům jako by byl nad jezírkem dočista postaven. Jeden břeh je ukryt pod dřevěnou terasou navazující přímo na místnosti přízemí. Odtud je možno nerušeně pozorovat nejen zrcadlení okolních rostlin, ale také kapry koi.

Propojení obou břehů obstarává řada pečlivě zvolených a umístěných nášlapných kamenů. Cesty ze šlapáků mají svůj původ v japonských čajových zahradách, kde představují druh spojení, které harmonicky srůstá s okolní vegetací a neruší celkový dojem. Polohou kamenů a jejich rozestupy ovlivňuje zároveň zakladatel zahrady rytmus chůze návštěvníků a směr jejich pohledů. Po úseku náročném na pozornost přichází větší kámen a s ním i možnost odvrátit zrak od vlastních nohou a rozhlédnout se opět po okolí, po zvláště vydařené zahradní partii.

Vodu v pohybu nalézáme ve vyvýšeném prameništi, odkud přetéká přes dvě přepadové nádržky na hladinu jezírka. Na rozdíl od znatelného zurčení kaskády se úzký potok v protilehlé zátočině jezera připojuje tiše. Ve svém průběhu protéká nejdříve osázením u garáže, až pak nabírá meandr ke svému nenápadnému ústí.

Přímo před okny obývacího pokoje, sevřena mezi dřevěné plošiny, vodní hladinu a šlapáky, se nachází zahrádka inspirovaná kare-san-sui. Tento název označuje druh původní nádvorní zahrady zen-buddhistických klášterů. Prostřednictvím velkých kamenů a drobného štěrkopísku v nich bývá znázorněna abstraktní horská krajina i se svými vodními prvky. Kameny ve tvaru skal mívají symbolický význam, který ovlivňuje jejich rozmístění, a okolní štěrkopísek bývá pečlivě uhrabán do tvaru vlnek a kol na hladině.

Živé i neživé dominanty a detaily

Vedle monumentálně rozmístěných skal upoutají v zahradě také tvarované rostliny – vhodně zvolené stálezelené druhy, které svou hmotou dekorují po celý rok. Pokřivená a pedantsky zastříhaná borovice má stejný symbolický a obrazotvorný význam jako bonsai a vynikne proto v solitérním postavení nejlépe, zimostrázové koule zase ve svém opakování strukturují větší zelené porosty. Paleta rostlin japonských zahrad bývá často přísně vymezena. Na zeleném pozadí jehličnanů a stálezelených listnáčů se objevuje v závislosti na ročním období jen několik málo pestrých dřevin, v předjaří například vilín nebo lýkovec, na jaře azalky, v létě svída a na podzim červenolistý javor.

Stejná pravidla platí pro volbu trvalek. Při zářijové procházce představovanou zahradou zaujmou především růžové květy rozchodníku, bílé sasanky a červené plody skalníku. Díky střídmému osázení patří více pozornosti drobným domácím plastikám a originálním lucernám rozmístěným mezi vegetací, po kamenech i okrajích dřevěných teras.

Ing. Markéta Kolářová