Anglický sen

Trvalky se více než kterákoli jiná skupina rostlin vyznačují nesmírnou rozmanitostí tvarů, barev, textur a vůní. Mimo půvabných květů, pro které jsou zvlášť ceněny, dekorují záhony různě zbarvenými a členěnými listy. Ty v podobě přízemních růžic nebo podzemních orgánů přežívají zimu. Cenná je i různorodost vlastností trvalek – některé krásně voní, jiné mají neobvykle uspořádaný květ a výrazné rozdíly jsou i ve výšce. Existují trvalky vysoké sotva pár centimetrů (některé hluchavky a rozrazily), další dosahují několikametrové výšky (oman, sadec). Umožňuje to fakt, že trvalky jsou rozsáhlou skupinou zahrnující řadu rostlinných druhů. O to důkladněji musíme postupovat při výběru jednotlivých druhů. Skupina námi zvolených rostlin musí mít přibližně stejné pěstební požadavky. Pro plánování je velmi důležité ověřit si, zda se ztotožní prostředí záhonu, mikroklima a poloha s požadavky trvalek.

Obliba kompozic sesazovaných trvalek pochází z Anglie, kde se rostliny vysazovaly do tak zvaných rabat. Tradičním tvarem rabat byly protáhlé obdélníky. Kontrastem k nim vysazovali zahradníci trávník, popřípadě budovali štěrkové cesty. Trvalky se vysazovaly od nejmenších v popředí po největší v pozadí. Součástí rostlin byly druhy z venkovských zahrad, kopretiny, šalvěj, floxy, ale i okázalé denivky, montbrécie nebo kniphofie. Květinové záhony vznikaly v závislosti na rozloze a duchu zahrady v popředí zdí, plotů nebo lemovaly cesty. Tak se stavěly na odiv a získávaly si stále větší oblibu, kterou si zachovaly dodnes.

Rozmanitost v menší zahradě

V současné době se oblibě těší spíše ostrůvky trvalek obklopené trávníkem, případně integrované na okraj keřových partií. K jejich výsadbě se používá nižších a kompaktních druhů rostlin, které není třeba vyvazovat k opoře. Poutavější jsou záhony kombinované nejen z trvalek kvetoucích převážně v létě a na podzim. Abychom prodloužili jejich působivost, doplňujeme je cibulovinami, letničkami, dvouletkami nebo drobnými keři. V dlážděných prostorech zajímavě vyhlížejí vyvýšené ostrůvky, které lze navrhnout i do zahrad podmáčených nebo s nekvalitní zeminou. Záhony musejí být dobře přístupné pro pravidelnou údržbu, která je často důvodem, proč nad trvalkami pohrdavě krčíme nos.

Při navrhování výsadeb zvážíme, zda má partie působit formálním, nebo naopak uvolněným dojmem, zda bude výsadba dotvářet charakter zahrady, nebo jej zvýrazní. Ve formálním stylu působí skvěle rovné přísně geometrické linie záhonů. Omezenějším výběrem barev takříkajíc tón v tónu docílíme vrcholné elegance. Naopak zahrady s neformální scenérií vyžadují nepravidelné, zakřivené tvary a volnější přístup k výsadbě. Velikost rabat a záhonů má odpovídat měřítku celé zahrady. Při komponování druhů do výsadby pamatujeme na dostatečný prostor mezi jednotlivými rostlinami, aby se mohly časem rozrůst.

Rozmístění rostlin podle výšky závisí na umístění záhonu. V okrajových záhonech umisťujeme nejvyšší rostliny vzadu a nízké v popředí, prostorově komponované záhony mají mít vysoké druhy umístěné centrálně a drobné po vnějších okrajích. Tato pravidla lze porušit při snaze o narušení jednotvárnosti.

Efekty vyvážené péčí

Na hlavní argument uváděný proti vytváření pestrých trvalkových kompozic už jsme narazili: zatímco běžné keřové záhony stačí po výsadbě zakrýt vrstvou kůry a jen příležitostně vyplít, o trvalkové záhony je třeba se starat od jara do podzimu. Péče začíná jarním odstraněním zaschlých či zmrzlých částí a v prvních letech nakypřením půdy, v průběhu léta je třeba pravidelně plít, zalévat a hnojit, na podzim odstranit odumřelé části rostlin a zazimovat choulostivější druhy. Navíc je třeba počítat s tím, že na zimu se hmota trvalkového záhonu ze zahrady vytratí a z celé kompozice zůstanou přes zimu ozdobné pouze trávy a suchá květenství některých druhů. Na jaře, ještě než začne největší vegetační růst, zůstanou mezi trsy trvalek holá, nezarostlá místa, která se však dají velmi účelně vyplnit cibulovinami. V předjaří a časně na jaře zaplní zatím ještě spící záhony hojností barev a vůní a přilákají také první včely. Pak už se můžeme těšit na pozdní jaro, léto a časný podzim, kdy se s proměnlivou tváří trvalkových partií můžeme setkávat každý den.

Martina Mixová