Zakládání nového trávníku

Trávník musí
tedy stále dorůstat a sekáním se
zbavuje staré trávy. Jen pak se
může regenerovat a je připraven
odolávat stálému zatížení při hře a
sportu v tom pravém slova smyslu.
Plynulého růstu lze dosáhnout ale
pouze pravidelným přísunem živin.
Nejlepších výsledků se dosáhne,
když se trávník hnojí 2-3 krát za
vegetační období organicko-minerálními
hnojivy NPK. První hnojení
by se mělo provádět brzy na jaře,
druhé hnojení brzy v létě, třetí hnojení
lze provést speciálními hnojivy
v pozdním létě nebo na začátku
zimy.

Kdo klade důraz na pěstěný trávník,
ten jej kultivuje, tj. kypří, provzdušňuje
a odpleveluje 2 x za rok. Jednou
pozdě na jaře a jednou v pozdním
létě. Při kultivaci (vertikální
řez) nože kultivátoru rozřezávají
travní trsy a tak pomáhají trávě
dýchat. Také přísun vody a hnojiva
může pak opět fungovat. Odpad z
kultivování je v každém případě
nutno z trávníku odstranit a je
možné jej kompostovat. Při kultivaci
by měla být půda suchá, ale ne
vysušená, protože do příliš tvrdé
půdy nemohou proniknout nože kultivátoru.

Založení nového trávníku

Nejlepší termíny pro setí trávníku jsou
jaro a podzim, přičemž přednost by se
měla dát podzimu, protože nově zasetý
trávník může přes zimu v klidu růst a
nešlape se po něm.
Před setbou se musí půda nakypřit do
hloubky, nejméně na hloubku rycích
vidlí, je nutné odstranit zbytky kořínků,
kameny a plevel.
Po připravení půdy se plocha, která se
bude osívat, nahrubo zarovná do roviny a
pro nový trávník se 2-3 dny před setbou do
horní vrstvy půdy zapracuje 60 g travního
hnojiva, např. Floraself, cca 5 cm hluboko.

Za dva dny je půda natolik usazená, že lze
plochu, která se bude osívat, přesně
vyrovnat.
Aby byl trávník hustý a odolný, rovnoměrně
se rozeseje 20-25 g kvalitní
travní směsi na m2. Praktickou metodou
je také smíchání osiva s pískem a
následné rozsetí secím vozíkem.
Nakonec se plocha trávníku ušlape
nebo uválcuje a opatrně pokropí
5 l/m2.

Tip k osivu

Důležitá je vyvážená
směs. Kvalitní travní
směs obsahuje travní semena,
která tvoří silné kořeny a rostou
do šířky namísto do výšky, je z
nich malé množství odpadu při
sekání a jsou odolná. V nabídce
jsou např. ozdobné trávníky, užitné
trávníky, sportovní trávníky a
speciální směsi, jako např. trávník
na stinná místa.

Travní rok a řešení problémů

Lexikon trávníku

Vymývání

– je přesunutí snadno
rozpustných živin do hlubších vrstev
země a nakonec do spodních
vod. Nebezpečí vymývání hrozí především
dusíku ve formě dusičnanů,
ale také draslíku.

Půdní život

– se skládá ze 40% z
hub a řas, dalších 40% tvoří bakterie
a plísně, 12% žížaly a 8% ostatní
fauna. Plná hrst dobré zahradní
půdy obsahuje tolik půdních
živočichů, kolik je lidí na Zemi.

Vápník (Ca)

– je důležitá živina pro
všechny rostliny. Jeho množství v
půdě je rozhodující pro její hodnotu
pH. Je-li hodnota pH příliš nízká,
musí se do půdy vápník přidávat ve
formě vápna.

Železo (Fe)

– je obsaženo 5% v
zemské kůře a proto je ho většinou
v půdě dostatek. Je-li hodnota pH
zvlášť vysoká, může se v půdě vázat
tak silně, že jej kořínky rostlin
nemohou přijímat. Nedostatek železa
– často jím trpí vinná réva a růže
– se pozná podle žlutých skvrn na
listech s nápadně tmavě zelenými
žilkami v listech.

Humus

– je organická substance
půdy. K němu patří všechny odumřelé
rostlinné a živočišné látky a
produkty, které jejich přeměnou
vznikly v půdě a na jejím povrchu.
Obsah humusu v půdě je rozhodující
pro její úrodnost.

Imobilizace

– je stav živin v půdě,
kdy je již rostliny nemohou přijímat.
Častou příčinou jsou vysoké hodnoty
pH.

Draslík (K)

– jedna z hlavních živin
pro rostliny, je rozhodující pro
schopnost půdy odolávat mrazu a
suchu, zpevňuje rostlinnou tkáň a
reguluje vodní hospodářství. Nedostatek
draslíku se pozná podle
žloutnutí a pozdějším zhnědnutí a
uschnutí listů, které začíná na
okraji listu, příp. na jeho špičce.

Hořčík (Mg)

– je jako hlavní živina
důležitým stavebním kamenem pro
fotosyntézu a rozhodující měrou se
podílí na tvorbě listové zeleně
(chlorofyl). Nedostatek hořčíku, což
se v praxi stává zřídka, lze poznat u
jehličnanů podle žlutých špiček
jehličí. Jako hnojivo pro jehličnany
se často používá hořká sůl, která
obsahuje hořčík.

Dusičnan

– je pro rostliny snadno
rozpustná forma dusíku. Pokud jej
kořínky rostlin nepřijmou, může se
lehce vymývat a dostat se do spodních
vod, protože se jen velmi špatně
váže na částečky půdy.

Fosfát (P2O5)

– jako hlavní živina,
obsahující fosfor, se rozhodující
měrou podílí na tvorbě plodů a
květů, podporuje růst kořenů a díky
pevnému vázání v půdě se téměř
nevymývá.

Hodnota pH

– je jednotka míry
reakce půdy. Hodnota 7 znamená
neutrální reakci půdy, hodnoty nad
7 mají půdy alkalické, hodnoty pod
7 mají půdy kyselé. Hodnota pH je
také měřítkem pro obsah vápna v
půdě. Většina rostlin má ráda lehce
kyselou až neutrální půdu (hodnota
pH 6,0 – 7,0).

Stopové prvky

– které rostliny
potřebují, jsou především železo,
mangan, zinek, měď, bór, molybden
a magnézium. Ačkoliv je absolutnípotřeba
stopových prvků u rostlin
nízká,mají přesto důležité funkce.
Jejich nedostatek může mít také
dalekosáhlé následky, stejně jako
nedostatek hlavních živin.

Sucho

– snášejí rostliny hůře, když
nemají dostatečný přísun živin.
Dobře hnojená zelená plocha překoná
letní vedra lépe než
nedostatečně hnojená plocha.

Přehnojení

– vede ke zvýšené koncentraci
soli v půdním roztoku, což
zhoršuje přijímání vody rostlinami a
v extrémním případě vede ke spálení
rostlin.

Hnojení do zásoby

– znamená
zásobit půdu předem na delší období
živinami. K takovému hnojení by
se měla používat zásadně jen organická
hnojiva, ale ne čistě minerální
hnojiva.