Také jste si o dřevostavbě vytvořili mýtus?

1. Náročná projektová příprava a volba technologií

U zděných objektů se při výstavbě pracuje pouze s dokumentací pro stavební řízení, nikoliv s dokumentací prováděcí. Projektant, který připraví plán Vašeho domu, nezodpovídá za samotné provedení stavby. To je zpravidla v režii samotných dělníků. Takový postup mnohdy vede k šetření materiálu, intuitivnímu „vylepšování“ nebo k nedodržování technologických postupů. Výsledkem jsou pak nedokonalosti, které se v případě zděné stavby jen těžko odstraňují. Oproti tomu v případě panelové dřevostavby je vždy potřeba montážní dokumentace a statický posudek. Sice jsou to dokumenty navíc, ovšem jen zdánlivě. Montážní dokumentaci totiž připravuje odborník a podle této dokumentace se panelová dřevostavba řídí krok za krokem. Je to manuál, kterého se drží samotní dělníci, sestavující Váš dům. Díky tomu je stavba nakonec velice přesná a taková, jakou jste ji požadovali. Z technologického hlediska je panelový systém mnohem jednodušší než v případě zděných objektů. Na montáž hrubé stavby se totiž používá jen jeden postup. Technologie panelových dřevostaveb odstraňuje z procesu výstavby všechny „mokré procesy“, což v konečném důsledku znamená velké zjednodušení výstavby a snížení rizika vad na minimum.

2. Nedostatečná kročejová izolace stropních konstrukcí, náročné opatření pro její zvýšení

Kolem špatné akustiky dřevostaveb přetrvávají mýty, jejichž prapůvod je ve stavbách realizovaných za socialismu. Tehdejší výrobci byli limitováni omezeným výběrem materiálů, ale také obecnou nekvalitou a nedodržováním technologických postupů. Dnešní situace je naprosto opačná. U každé stavby se sleduje vzduchová a kročejová neprůzvučnost. Co je vzduchová neprůzvučnost, každý nejlépe pochopí po výměně starých zdvojených oken za moderní dřevěná nebo plastová okna. Škvíry u starých oken propouštěly vzduch, a tedy také hluk z okolí objektu. Moderní okna vzduch ani venkovní zvuky do stavby nepustí. To samé platí v případě stěn, které se dnes provádějí jako vzduchotěsné konstrukce, bránící energetickým ztrátám. Tím se tedy výrazně zlepšuje i vzduchová neprůzvučnost stavby. Svislé stěny dřevostaveb jsou navíc prováděny jako sendvičové konstrukce, ve kterých se konstrukční desky na bázi dřeva střídají s různými typy izolantů či interiérových desek. Jedná se o materiály různých akustických vlastností a malých tlouštěk. V panelu jich je hned několik, a právě to je z pohledu akustiky optimální.

Kročejová neprůzvučnost, nebo chcete-li kročejový útlum, je vlastností vodorovných konstrukcí vícepodlažních staveb. Snahou je zajistit, aby pohyb osob v horním patře neobtěžoval hlukem osoby v patře pod nimi. I tato problematika je dnes velmi jednoduše řešitelná. Prvotní je návrh konstrukce stropu tak, aby byl dostatečně „tuhý“, tedy aby se při zatížení neprohýbal. Dále se do konstrukce stropu vkládají pružné materiály na bázi minerálních, skelných nebo dřevních vláken, které kročejový útlum řeší výborně. V případě vysoce nadstandardních požadavků lze do konstrukce stropu zakomponovat i litou betonovou desku, nebo betonovou dlažbu. V každém případě se podlaha druhého nadzemního podlaží provádí jako „plovoucí“. Volné položení desek bez jejich pevného spojení s podkladní konstrukcí stropu přeruší všechny akustické mosty.

3. Výrazně nižší životnost dřevostaveb oproti zděným domům

Dřevostavby vydrží to samé, co očekáváte od zděného domu. Například Albert Einstein si v roce 1925 postavil své sídlo v Caputh (Německo) právě jako panelovou dřevostavbu. Dům stojí dodnes. Dřevostavby se dokonce v čase chovají daleko lépe než zděné domy. Problematikou každé stavby totiž není životnost konstrukce, ale morální zastarávání. Zrychlující se životní tempo, technologický pokrok, ale také sociální změny vyžadují každých 15 až 20 let provést rekonstrukci domu. Dřevostavby svojí konstrukcí a použitými materiály umožňují podstatně snazší rekonstrukce rozvodů, změny dispozic, obnovu interiérů i exteriérů. V případě potřeby se dřevostavba velmi snadno demontuje a nahradí novější modernější stavbou.

4. Zvýšená pravděpodobnost výskytu plísní

Problematika plísní v jakýchkoliv objektech je způsobena špatným návrhem, nekvalitním provedením nebo nevhodným způsobem užívání stavby. Problémy s plísněmi na stěnách odbourá především důsledná projekční příprava dřevostavby. Plísně se totiž objevují většinou z důvodu nízké povrchové teploty stěny v interiéru. U technologie konstrukčních izolovaných panelů SIPs, se tyto závady vůbec neobjevují, protože součinitel prostupu tepla obvodových stěn těchto staveb vysoce překračuje požadavky na tepelnou ochranu budov. Nekvalitní nebo chybějící izolace ve stěnách není v sendvičové technologii vůbec možná, protože izolační polystyrenové jádro je základní součástí panelu a bez správně provedeného izolačního jádra by panel nešel vůbec vyrobit. Z toho důvodu je prakticky vyloučena i vadná montáž a nekvalitně provedená izolace obvodových stěn. Poruchám stavby se samozřejmě stoprocentně zabránit nedá, většinou vznikají neodborným zásahem do konstrukce domu. Potom musí přijít odborná oprava, ale ta je potřeba pro opravu jakéhokoliv stavebního systému. Ke stavbě je třeba přistupovat jako k výrobku, který má určitá pravidla užívání. „Vzpomínám si na případ, kdy majitel dřevostavby vypnul ventilační systém domu, aby ušetřil za elektřinu,“ upozorňuje na nesprávné zacházení s panelovou dřevostavbou Luděk Liška ze společnosti EUROPANEL.

5. Nízká požární odolnost staveb oproti zděným domům

Každá stavba, nejenom dřevostavba, musí splnit podmínky protipožární ochrany tak, aby se zabránilo ztrátám na životech a zdraví osob, zvířat a ztrátám na majetku. Stavební objekty tedy musí umožnit bezpečnou evakuaci, musí bránit šíření požáru mezi jednotlivými požárními úseky objektu, stejně jako šíření požáru mimo objekt, a především pak musí umožnit účinný zásah hasičů při záchranných pracích. Každá technologie pro stavbu zděných domů i pro montáž dřevostaveb musí projít certifikací podle Zákona o technických požadavcích na výrobky. Bez této certifikace není možné stavební systém ani prodávat. Všechny tyto podmínky zaručují bezpečnost vůči požárnímu riziku. Projekt plánované stavby musí zároveň obsahovat požární zprávu, bez které by investor vůbec nedostal stavební povolení. Ve zprávě definuje technik prvky protipožárního charakteru. V případě panelových konstrukcí plní protipožární opatření samotný sendvičový systém. Kromě OSB desky jej tvoří samozhášivý polystyren nebo vláknitá izolace v jádru panelu, dále interiérové desky a samozřejmě i kompaktní zateplovací systém a fasáda. Účinnost protipožárních opatření v dřevostavbách byla již několikrát prakticky testována. Výsledky prokazují zcela vyhovující vlastnosti, díky čemuž se v současnosti mohou montovat dřevostavby 12metrové, oproti dřívějším 9metrovým.

6. Stabilita domů v případě živelné pohromy

Časté opakování extrémních výkyvů počasí nutí investory ve střední Evropě zabývat se odolností domů vůči přírodním živlům. Stavby prováděné technologií structural insulated panels mají vynikající odolnost proti zemětřesení, vichřicím a, jak jsme se na Liberecku přesvědčili v loňském roce, i proti bleskovým povodním a záplavám.

Odolnost proti zemětřesení a tornádům staveb ze SIPs panelů byla prokázána v Japonsku i USA. Například tornádo v Georgii (USA) v roce 1998 zcela zničilo 27 zděných staveb, zatímco dům z panelů utrpěl jen několik povrchových poškození. Podobně v roce 1993 zničilo zemětřesení část města Kóbe v Japonsku, avšak domy z panelových konstrukcí zůstaly prakticky nepoškozeny. Stabilitu panelových konstrukcí potvrdily i americké úřady, když v roce 2004 schválily technologii jako vhodnou do všech seizmicky ohrožených oblastí.
Domy ze SIPs panelů, postižené živelnými pohromami, zůstávají stát téměř bez poškození, zatímco stavby z ostatních konstrukčních systémů se hroutí. Je to dáno konstrukcí panelu, tedy tuhým izolačním jádrem oboustranně a celoplošně olepeným OSB deskou. Takto vyrobený panel se ani při extrémním zatížení nedeformuje. Například jeden běžný metr panelu unese zatížení 8,3 tuny, což v praxi znamená, že zeď o tloušťce 170 mm a délce 1 m na sobě unese právě tuto tíhu. Zajímavý údaj je i rozlupčivost panelu, tedy síla potřebná k roztržení panelu, působící kolmo k rovině panelu. Na roztrhnutí nejběžnějšího panelu systému EUROPANEL, panelu šířky 1250 mm a délky 3000 mm, je potřeba vyvinout tahovou sílu 37 tun. Tyto pevnostní charakteristiky panelů společně se speciálními spoji, které jsou prováděny lepením v kombinaci se sponami nebo vruty, dávají stavbám pověstnou pevnost a tuhost při minimální hmotnosti vlastní stavby.
Po povodních na Liberecku v roce 2010 jsme měli možnost posoudit tři domy z EUROPANELu, které byly zatopeny do výšky cca 120 cm. Voda se vůbec nedostala do panelů. Fasády se zateplovacím systémem ETICS nebyly prakticky poškozeny. Majitelé odstranili ze stěn v interiérech rozmočený sádrokarton a poté měřili vlhkost základových pražců, tedy dřevěného základového rámu pod stěnami. Po zhruba dvou až třech týdnech vlhkost rámu klesla z původních 56 % na 20 % a mohly být provedeny opravy interiérů. Na rozdíl od zděných staveb domy z EUROPANELu byly před příchodem prvních mrazů suché a uvedené do původního stavu.

7. Malý počet kvalitních a referenčních dodavatelů

Zatímco pro zděné stavby se v převážné míře používají cihelné bloky nebo porobetonové tvárnice, nabídka v oblasti dřevostaveb je podstatně rozmanitější, přičemž podíl na trhu je oproti zděným stavbám desetkrát menší. Dřevostaveb se v Česku staví třikrát méně než v okolních evropských státech. Obor má však slibnou budoucnost. Stále se objevují nové firmy, zabývající se realizací dřevostaveb, a v poslední době se i firmy prvotně zaměřené na zdění proškolují na výstavbu dřevostaveb. To umožnil příchod technologie SIPs na český trh, protože montáž je velmi snadná a po proškolení dokáže postavit dům ze SIPs panelů každá stavební firma. Kompetence firmy si může investor ověřit přímo u výrobce materiálu pro dřevostavbu a zároveň by samotná dodavatelská firma měla být schopna doložit svou certifikaci. Konkrétně stavbu ze sendvičových konstrukcí značky EUROPANEL mohou projektovat a realizovat jen certifikovaní partneři, kterých je po České republice 115.

Zhodnoťte technologické možnosti

Problematika zděných domů

Složitost technologií a časová náročnost jsou zásadní problémy, s nimiž se potýká investor zděné stavby. Zdění je totiž „mokrá“ technologie, a právě ta je příčinou obou problémů. Proto přistoupili někteří výrobci cihel k novým možnostem, například ke zdění na polyuretanovou pěnu. Tento postup sice výstavbu zrychlí a zároveň odstraní tepelný most v podobě malty, avšak v zahraničí se od něho již upouští. „Svaz maltařů“ Industrieverband WekMörtel nechal provést několik statických měření, která přinesla jasný závěr: zdění polyuretanovou pěnou značně snižuje únostnost stěn. Deformace při zkouškách je až 6x větší než u zdí zhotovených s minerální maltou. Tento postup zdění se tedy ukázal jako nebezpečný. A navíc, ekologická bilance Institutu pro stavební fyziku Fraunhofer hovoří o tom, že výroba polyuretanové pěny vyžaduje trojnásobek primární energie než výroba klasické malty.

V Česku se zdění na polyuretanovou pěnu stále používá. Alternativou však může být dřevostavba, jejíž zásadní výhodou je „suchá“ stavba, díky tomu rychlý postup a nakonec i eliminace tepelných mostů a provozní energetická nenáročnost.

Srovnání materiálů dřevo x cihla / tvárnice

Ještě před dvaceti lety se využívaly ke stavbě zdící materiály na bázi betonu nebo pálené hlíny a otázka dodatečného zateplení se téměř neřešila. Od té doby se však zhruba pětkrát zvýšil požadavek na tepelnou ochranu budov a dnešní stavby musí být pětkrát úspornější než před dvaceti lety. Klasická stavařina tento problém řeší dvěma způsoby.

První způsob je „přidat“ do zdících materiálů co nejvíce dutin a tím zlepšit jejich „součinitel prostupu tepla“. To má ale své hranice, protože se tím zároveň snižuje pevnost zdících materiálů. Druhým kompromisem je zateplit stavbu dodatečným izolačním pláštěm. V dnešní stavební praxi se používají oba způsoby dohromady, a vznikají tak zděné domy z oslabených dutých cihelných bloků, které se místo maltou lepí polyuretanovou pěnou a nakonec se zabalí do pláště z polystyrénu. Kombinují se tak materiály, technologie a pracovní postupy, které nejsou dostatečně vyzkoušené. Jde o snahu za každou cenu plnit požadavky kladené na moderní způsoby výstavby a eliminovat nevhodné fyzikální vlastnosti zdících materiálů a z nich stavěných staveb.

Problém „těžkých stavebních systémů“ se netýká technologie SIPs, který je základem pro EUROPANEL. Sendvičový panel totiž využívá unikátních vlastností konstrukčních desek na bázi dřeva, které společně s izolačním jádrem vytvářejí velmi tuhý, pevný, velkoplošný stavební prvek, který navíc už při tloušťce 170 mm překračuje o 25 % požadavek normy na tepelnou ochranu budov. Technologie SIPs tedy není žádný kompromis a navíc je prověřena šedesáti lety praxe na celém světě.
Kdybychom chtěli nahradit EUROPANEL tloušťky 17 cm zdí se stejným prostupem tepla, potřebovali bychom plnou cihlu o tloušťce 344 cm nebo cihelný blok o tloušťce necelých 53 cm.

Zdroj: EUROPANEL s.r.o.