Na pozemku, který zbyl

Navštívili jsme dům, který obývá paní se svým studujícím synem a matkou. Dříve bydleli na sídlišti v paneláku a vlastní dům byl jen letitým přáním. Paní se ráda věnuje zahradě, ale na tu musela dojíždět přes celé město. Chalupu si nikdy nepřála, nechtěla mít dvě domácnosti. Snila o domě se zahradou na kraji města. O tom, jak má dům vypadat, přemýšlela dlouho. Navštívila různé lokality, prohlížela domy, i na cestách v zahraničí si tříbila názor, jak které ztvárnění působí. Vystřídalo se několik období, v nichž preferovala různé styly. Pochopitelně prohlížela také časopisy a katalogy. „Asi proto, že jsem řadu let žila v paneláku a rovných jednoduchých ploch jsem měla trochu dost, nechtěla jsem příliš moderní styl vycházející z funkcionalismu. Ani přezdobený styl mě ovšem neoslovil, spíše něco mezi tím, ne úplně strohé a ne složité, nápaditost a lehce středomořský nádech. Ne moc, abychom na české krajině nepáchali násilí, ale aby dům trochu evokoval slunečnou atmosféru prázdnin. Nakonec se mi nejvíc líbily stavby na pobřeží Itálie, tam byl velký zdroj inspirace, bílé domy s okenicemi. To byly sny ještě bez pozemku, protože pochopitelně parcela je pro vytváření podoby domu určující,“ vypravuje paní majitelka.

Pozemek, který zbyl

Od developerské firmy, kterou našla na internetu, koupila naše hostitelka zasíťovaný pozemek u chráněného potoka se vzrostlými olšemi na břehu, v blízkosti malého hájku. Byl to předposlední volný pozemek v lokalitě, nikdo ho nechtěl. Za potokem se otvírá volná krajina, je možné tu jezdit na kole, v zimě na běžkách, je sem i poměrně dobré dopravní spojení s centrem.
„Články ve specializovaných časopisech mi hodně pomohly při utváření názorů i praktickými radami, jak postupovat ve stavebním procesu, protože v tom oboru jsem žádné zkušenosti neměla,“ připomíná paní. Zprvu uvažovala, že by koupila hotový dům a upravila si ho. Pár domů obešla, ale vzdala to, protože obvykle vyžadovaly velmi náročné opravy a sama nebyla schopna jejich technický stav dobře posoudit. Dispozičně nevyhovoval prakticky žádný. „Kromě toho existují technické limity, něco vám prostě konstrukce domu předělat nedovolí.

Do rekonstrukce by bylo třeba vložit mnoho peněz a úsilí a výsledek by stejně byl jen vynuceným kompromisem,“ zazní další důvod. Orientovala se tedy na koupi hotového nového domu, protože dost dlouho neměla odvahu sama stavět. Opět se jí žádný dispozičně zcela nelíbil, navíc jí připadaly drahé. Když zcela náhodou zavítala do této lokality a naskytla se poměrně výhodná koupě, sebrala odvahu a rozhodla se dům postavit. Další úvahy již vycházely ze znalosti konkrétního pozemku. Dům je postavený k ulici na šířku kvůli respektování ochranného pásma u potoka. Z toho vychází dispoziční řešení přízemí. Koupelny jsou situovány k severu, obytný prostor při jižní straně je více otevřený k východu a západu.

Dá se to zvládnout

Naše hostitelka oslovila několik projektantů a vysvětlila jim svoji vizi. Většinou se ani neobtěžovali podívat se na pozemek a předložili svůj návrh, který se jí jevil buď nudný, nebo nerespektoval její zadání, například na bezbariérové řešení přízemí. Poblíž svého tehdejšího bydliště objevila domek, který se velmi blížil její představě. Majitelé zprostředkovali kontakt na architekta, jemuž projekt zadala. Měla již dosti vyhraněnou představu, přednesla své požadavky. „Přála jsem si okenice, jsou praktické, zvenku dobře stíní, mnohem lépe než vnitřní žaluzie. Trochu zvyšují bezpečnost a mají výrazný estetický účinek, rytmizují členění fasády. Už když architekt přinesl první studii, hned jsem si řekla, že to bude ono.“

Stavební firmu vybírala paní domu asi z osmi uchazečů, od nichž si vyžádala rozpočet podle projektu. Detailní rozbor kalkulací ji dovedl k rozhodnutí nezadat stavbu jedné firmě komplet na klíč, ale najímat jednotlivé specializované firmy. Všichni dodavatelé se chovali solidně, všechny problémy se vyřešily. Významným požadavkem byl bezbariérový vstup do přízemí, řešený nájezdem přes terasu. V přízemí, kde nejsou žádné prahy, je umístěna garsonka s příslušenstvím pro babičku. Má svůj kuchyňský kout a koupelnu se sprchovým koutem.
„K vlastní stavbě nového domu jsem se odhodlávala dlouho, trochu jsem se toho bála, pouštěla jsem se do něčeho, o čem jsem toho mnoho nevěděla. Teď jsem spokojená, zjistila jsem, že se stavba dá zvládnout. Není to tak nepřekonatelné, jen na čas náročné. Pocit, že dům je takový, jaký jsem chtěla, že jsem nemusela dělat velké kompromisy, ten je prima, mám ten dům ráda.“

Pavel Rydl