Dřevo a jeho příbuzní

Podlaha bude to první, čeho se dotkne naše noha po probuzení a oko po vstupu do domu… Přírodní motivy, ať vytvořené přírodou jako neopakovatelné originály nebo jejich více či méně zdařilé imitace z laminátu, pohladí na duši a budou slušet stejně předválečné vile jako modernímu domu ze skla a betonu.

Dřevo? Dřevo!

Krásný, přirozený vzhled a neopakovatelná kresba dřeva dodají interiéru osobitý vzhled a charakter. Výborné tepelně technické vlastnosti, ověřená konstrukce a dlouhá životnost jsou jasným argumentem pro tento materiál. Také údržba dřevěných podlah je díky moderním povrchovým úpravám velmi snadná. Pro běžný úklid stačí vysát vysavačem s kartáčem nebo setřít na sucho prachovkou či mopem. Dřevo má také své nedostatky, jako jsou rozměrové změny a tvorba spár, kterým se v našich přetápěných interiérech nevyhneme. Nízká tepelná vodivost dřeva, způsobující příjemně „teplý“ povrch dřevěné podlahy, se stává nevýhodou v okamžiku, kdy chceme použít podlahové vytápění. Masivní dřevěná podlaha je poměrně náročná na montáž a opravy; ničí ji kolečka židlí a jehlové podpatky a nehodí se do vlhkého prostředí.

Prkna a palubky – víc než dvě „p“

Jakýmsi předchůdcem dnešních dřevěných palubových podlah jsou podlahy prkenné, zhotovované z měkkých druhů dřeva, jako je smrk, modřín a jedle. Povrchové úpravy se provádějí až na položené hotové podlaze, spáry se netmelí a k podkladu se šroubují nebo přibíjejí. Naproti tomu podlahové palubky s perem a drážkou se při pokládce zasouvají do sebe a přibíjejí skrytě do polštářů. Nejběžnějším materiálem palubek je smrk, borovice, modřín, ale setkáme se i s palubkami z velmi neobvyklých a exotických dřev. Palubky jsou dodávány zpravidla bez povrchové úpravy, i když se můžeme setkat také s palubkami již při výrobě opatřenými vrstvou laku nebo oleje. Zvláštní úpravou používanou u palubek je například kartáčování, zaručující lepší odolnost proti opotřebení a typický rustikální povrch. Provádí se pomocí speciálních ocelových kartáčů, kterými se povrch palubky zbaví měkké povrchové vrstvy dřeva.

Dáme si do bytu… parketu

Název parkety se používá pro několik typů dřevěných podlah s nášlapnou vrstvou tloušťky minimálně 2,5 mm. Bývají uspořádány do různých vzorů a spojovány perem a drážkou, nebo pokládány na tupý sraz. Nejméně známé lamparkety jsou parketové dílce malých rozměrů s rovnými boky bez pera a drážky. Parketové vlysy (vlýsky) jsou klasické masivní parkety s perem a drážkou, téměř neomezenou životností a možností několikanásobného broušení a obnovy povrchové úpravy. Jejich parametry a vlastnosti upravuje norma ČSN a podle výskytu charakteristických znaků je dělí do tří tříd (a volné třídy). Vyrábějí se ve standardní tloušťce 22 mm, v různých šířkách a délkách umožňujících pokládku do mnoha zajímavých vzorů, jako stromečkového, rybinového, cihlového a podobně.
Mozaikové a kazetové parkety jsou zhotovovány z lamel nebo vlysů malých rozměrů, poskládaných do tabulí různých vzorů, jako je rybí kost, maďarský stromeček, pravidelný řemen. Jsou vyráběny v masivním nebo vícevrstvém provedení a vyznačují se tloušťkou zpravidla pouhých 8 mm. Pro výrobu jsou používány různé druhy listnatých i jehličnatých dřev, většinou ale dřevo bukové a dubové.

Také dřevo plave

Dřevěné plovoucí podlahy, nazývané také lamelové dřevěné podlahoviny, jsou vyrobeny ze dvou nebo častěji ze tří vrstev masivního dřeva. Horní dekorativní nášlapná vrstva o tloušťce zpravidla kolem 4 mm bývá tvořena lamelami z kvalitního dřeva, ale také může být z tenkovrstvé dýhy.
Středová vrstva je tvořena z úzkých latěk obvykle měkkého dřeva smrku nebo borovice, orientovaných kolmo na vlákna lamel nášlapné vrstvy a spodní, takzvaná „protitahová“ vrstva je obvykle ze smrkové dýhy, orientované stejně jako nášlapná vrstva.
Dvouvrstvé podlahové dílce se skládají z nášlapné vrstvy z kvalitního dřeva o tloušťce 3,5 až 9 mm a nosné vrstvy z překližky. Tvarem připomínají klasické vlysy, ale jsou zpravidla rozměrově větší, dodávají se obvykle s povrchovou úpravou a při pokládce se celoplošně lepí na podklad

Rychle položit a bydlet

Laminát bude volbou pro toho, kdo chce praktickou podlahu, nenáročnou na údržbu a poměrně levnou. Největší výhodou laminátu je široké spektrum vzorů a věrné napodobení přírodních předloh a také solidní odolnost, i když žádná podlaha není nezničitelná. Laminát snadno poškodí a poškrábou kovové nohy nábytku, těžké předměty, psí drápky. Příjemná je rychlost pokládky díky spojování pouhým zaklapnutím takzvaných suchých zámků různých typů. Materiál je už z výroby opatřen povrchovou úpravou a po montáži se podlaha může ihned používat.
Na druhou stranu nevýhodou je citlivost nosné vrstvy na vlhkost; laminátovou podlahu nelze použít do mokrých a vlhkých prostor, ale na změny relativní vlhkosti vzduchu není tak citlivá jako dřevo. Laminátový povrch je chladnější a tvrdší než dřevěná podlaha a i přes znatelné zlepšení a inovace laminát stále ještě přenáší hluk znatelně víc než dřevo.

Laminát? Ale ano..

Laminátové podlahy jsou vyrobeny z jedné nebo více vrstev vláknitého materiálu, obvykle papíru, impregnovaného pryskyřicemi. Jednu vrstvu mají přímé lamináty (DPL), u nichž je dekorační papír nanesen přímo na nosnou podložku a poté překryt ochrannou vrstvou. Jsou vhodné pro málo a středně zatěžované podlahy a jsou levnější. Dražší, ale trvanlivější a odolnější jsou vysokotlaké lamináty (HPL), kdy je speciálním postupem silným tlakem nejdříve slisováno více transparentních ochranných vrstev společně s dekoračním papírem, tato vrstva se následně nalisuje (nalepí) na nosnou podložku. Kontinuálně lisované lamináty (CPL) mají slisované ochranné vrstvy spojeny s nosnou dřevovláknitou deskou.
Nosná deska bývá obvykle zhutněná dřevovláknitá deska typu MDF (středně hustá vláknitá deska) nebo HDF (vláknitá deska s vysokou hustotou). Přestože nosné desky kvalitnějších laminátů jsou impregnovány proti vlhkosti, výrobci nedoporučují jejich instalaci tam, kde se předpokládá vysoká vlhkost, například v koupelnách. Aby se vyrovnaly různé objemové změny jednotlivých vrstev laminátové podlahy při změnách vlhkosti a teploty, opatřuje se podlaha na spodní straně „protitahovou“ stabilizační vrstvou z laminátu, zaručující rozměrovou stabilitu podlahy. Někteří výrobci dodávají laminátové podlahy již s nalepenou protihlukovou podložkou a při pokládce takové podlahy pak není nutná obvyklá izolace proti kročejovému hluku.

S dubovou kůrou pod nohama

Přírodní korek je kůra dubu Quercus suber, který nalezneme především v mediteránní oblasti – na Pyrenejském poloostrově, Korsice, Sardinii, v Itálii a Severní Africe. Kůra se získává loupáním z živého stromu jednou za devět let, poprvé v 25 letech života stromu.
Korek se nejčastěji používá v podobě korkových dlaždic (sendvičových, masivních a zátěžových) nebo korkových plovoucích podlah. Základem nejběžnějších sendvičových dlaždic je nosná vrstva z granulovaného korku, která je spojena pojidlem s tenkou dekorativní korkovou dýhou, která určuje finální vzhled materiálu; masivní korkové dlaždice tvoří jednotný materiál v celé struktuře. Hlavní rozdíl mezi nimi spočívá v možnosti broušení. U masivních dlaždic je hloubka brusu limitována tloušťkou dlaždice, kdežto u dlaždic sendvičových pouze tloušťkou korkové dýhy (prakticky desetiny milimetru).

Speciální zátěžové korkové dlaždice jsou potaženy ochrannou vrstvou vinylové fólie, používají se i v komerčních objektech a obchodech. Existují také barevné dlaždice systému Color Cork, které se vzhledem blíží například ke keramické dlažbě. Korkové dlaždice se pokládají celoplošným lepením.
I plovoucí korkové podlahy budou buď masivní, sendvičové nebo zátěžové. Jako nášlapná vrstva 3 mm u sendvičových podlah může být použita masivní nebo sendvičová korková dýha, nosná střední deska bývá dřevovláknitá deska typu MDF nebo HDF v tloušťce 6 mm a spodní vrstva buď izolační vrstva korkové granulované dýhy nebo protitažná vrstva tloušťky 2 mm. Tyto podlahy jsou pokládány na pero a drážku buď jako lepené ve spoji, nebo bez lepení se zámkovým spojem, který umožňuje snadnou pokládku a výměnu lamel v případě poškození. Korková plovoucí podlaha je vysoce trvanlivá a odolná proti opotřebení a v případě potřeby stačí jen lehce zbrousit vrchní vrstvu laku a opětovně přelakovat.

Korek klidně do koupelny

Volba správné povrchové úpravy je velice důležitým momentem, který rozhoduje o tom, jakou zátěž korková podlaha snese, protože ovlivňuje užitné hodnoty podlahy a její životnost.
Podlahoviny už z výroby předlakované i lakované je nutné po pokládce přelakovat s cílem zacelení spár mezi jednotlivými spoji. Voskované a olejované korkové dlaždice nejsou na našem trhu úplně běžné; olejované z výroby se nabízí pouze plovoucí korkové podlahy. Obě tyto povrchové úpravy jsou vhodné do dětských a obývacích pokojů, ložnic, šaten a popřípadě kuchyní.
Lakovaná povrchová úprava je vhodná především do kuchyní, chodeb, obývacích a dětských pokojů a ložnic, v případě aplikace vhodného dvousložkového laku i do koupelen.

Korek je přírodní materiál s množstvím příznivých vlastností. Je lehký, stlačitelný, pružný, nenasákavý a má nízkou tepelnou vodivost. Časem se nerozpadá ani nedegraduje, což ho předurčuje k použití jako ideální podlahový a obkladový materiál pro obytné i komerční prostory. Astmatici a alergici také ocení jeho hygienickou nezávadnost – netoxicitu, schopnost odolávat plísním a také velmi snadnou údržbu. Při vhodné volbě povrchové úpravy se s korkovou podlahou můžeme potkat i v koupelně, sauně a kuchyni. Díky přírodnímu designu a ekologickým vlastnostem je možnost použití široká, výrobní technologie se stále zdokonaluje a také kvalita doprovodných materiálů jako laků, ošetřujících prostředků a lepidel se stále zvyšuje. Korek tedy rozhodně patří mezi materiály budoucnosti.
Jednou z mála nevýhod korku je tendence k blednutí na místech nezakrytých nábytkem. Znatelnější je to na nebarveném korku, u Color Corku, zejména na světlejších odstínech, se tento problém tolik neprojevuje.

Jana Reichlová