Kuchyně tančí od podlahy

Výběr podlahové krytiny pro každou místnost v rodinném domě ovlivňují požadavky, které na ni klademe. V kuchyni je to především snadná údržba, tedy omyvatelnost, odolnost proti otěru, protiskluznost a barevná stálost.

Keramika:
Oblíbená a ideální

Jednou z nejvhodnějších krytin pro kuchyňský provoz zůstává stále oblíbená keramická dlažba. Jak ale ze široké nabídky vybrat vhodný rozměr a barvu? S rostoucím rozměrem dlaždice ubývá pracnosti a spár, které se hůře čistí. Upřednostňujeme-li menší rozměry, můžeme zvolit typ dlaždic, které po aplikaci vypadají jako keramická mozaika – na svém povrchu obsahují mnoho menších prvků s falešnými spárami. Šetří tak pracnost při pokládání a usnadňují údržbu.

Při výběru barvy hraje samozřejmě roli vkus majitele, styl interiéru, barevnost a materiály v místnosti již použité či navrhované. Obecně lze říci, že na velmi světlé a naopak velmi tmavé podlaze jsou zřetelně vidět veškeré drobné nečistoty, obzvlášť na tmavém povrchu vynikají i sebemenší kapky vody. Ze stejného důvodu není vhodné volit lesklou nebo jednobarevnou dlažbu. Praktičtější je proto polomatný nebo saténově lesklý povrch a vícebarevný melír či barevně stříkaný povrch dlaždice ve středně světlém tónu. Pokud ještě nemáme vybranou kuchyňskou linku, která místnosti udá tón, je lépe volit barvu podlahy neutrální. Hnědá nebo béžová vhodně doplní interiér v teplých barvách, světle šedá vytvoří neutrální pozadí pro výraznější barvu kuchyňské linky či pro technicistně laděný interiér. V opačném případě doporučuji vzít s sebou vzorek dřeva nebo jiného materiálu kuchyňských dvířek pro výběr dlaždic.

Cotto:
Stylové a moderní

Velice oblíbená a módní je cihelná režná dlažba z pálené hlíny, často zpracovávaná ručně, která vychází z typických středomořských neglazovaných dlaždic cotto. Na rozdíl od své předlohy vykazuje dlažba českých výrobců lepší charakteristiky, zejména nižší nasákavost, vyšší pevnost, kyselinovzdornost, tvrdost, odolnost proti opotřebení a lépe se udržuje. Barevná škála zahrnuje od tradiční cihlově červené barvy přes přírodně bílou, béžovou a okrovou až po hnědočervenou s tmavými přížehy. Povrch je pro kuchyni lépe zvolit ošetřený voskem pro snadnou údržbu. Výrobci této dlažby zpravidla nabízejí ucelené skupiny tvarově i rozměrově rozmanitých výrobků včetně speciálních dílů na obklad schodišťových stupňů. Zajímavě působí bordura vložená do dlažby a zvýrazňující střed místnosti, nebo kombinace prvků různé velikosti. Tato dlažba se obzvlášť hodí do rustikálních kuchyní ze dřeva doplněných dalšími přírodními materiály nebo k venkovskému stylu.

Kámen:
Ušlechtilý, ale dražší

Kamenná dlažba je pocitově studenější než keramická. Vyrábí se jak ve standardních rozměrech, tak i v individuálních velikostech limitovaných pouze možností bezpečné manipulace a dopravy. Povrchové úpravy kamene umožňují docílit vysokého lesku, pololesku, možné je také jemné či hrubé broušení, tryskání pískem a opalování plamenem. Do kuchyně nedoporučuji vysoký lesk a tryskání pískem kvůli zvýšeným nárokům na údržbu. Kamennou dlažbu lze impregnovat přípravkem proti nasákavosti vlhkosti a mastnoty, což lze do kuchyňského provozu pouze doporučit. Cena za pořízení kamenné podlahy se sice pohybuje ve vyšších řádech než v případě keramiky, luxusní vzhled a chladná krása kamene však splňují i ty nejvyšší estetické nároky. Výhodou kamenné dlažby je značná rozměrová přesnost a tedy možnost montáže beze spár, ze které vyplývá snadná údržba téměř monolitického povrchu. Pro svůj nízký tepelný odpor je kamenná dlažba výhodná v kombinaci s podlahovým vytápěním.
Zajímavým druhem kamenné dlažby je dlažba čedičová, využívaná pro svou odolnost původně v chemických a výrobních provozech, později pro svou estetickou hodnotu a pohledovou výjimečnost i v ostatních, nejčastěji veřejných interiérech – restauracích, barech a obchodech. Materiál velmi výrazný svou zajímavou kresbou a barevností se však nehodí do každého interiéru.

Alternativou podlahy z přírodního kamene je dlažba z kamene umělého. Je vysoce odolná, stálobarevná a výhody dlažby z přírodního kamene doplňuje širokou barevnou škálou.

Dřevo:
Dotek přírody

Pokud si kladete otázku: „A co dřevo?“, odpovídám také otázkou: „Proč ne?“. Ovšemže mám na mysli dřevo pravé a nikoliv jeho laminátové napodobeniny. Podlaha z tvrdých dřev jde s kuchyňským provozem opravdu dohromady, záleží pouze na kvalitní povrchové úpravě, kterou by měl být syntetický, případně vodou ředitelný lak, nikoliv vosk. Lépe nežli parketové čtverce se do kuchyně hodí klasické dubové parkety, případně mořené v požadovaném tónu. Jejich rozměry umožňují mnoho způsobů pokládky od rybinového kladení až po řemenové ze stejně nebo různě dlouhých dílců.

Při volbě klasických parket lze vybírat ze dvou standardních tloušťek – 14 a 22 mm. Masivní parketa tloušťky 22 mm je zárukou trvanlivosti, tato podlaha se dědí. Po letech je možné ji opakovaně zbrousit a znovu povrchově ošetřit.

Novinkou mezi dřevěnými podlahami je bambusová krytina. Je výrazně tvrdší než většina domácích tvrdých dřev a současně odolnější proti změnám teploty a především vlhkosti. Podobně jako prvky z klasických dřev nabízejí bambusové parkety mnoho způsobů kladení a výsledných vzorů z dílců různých délek.
Větší zranitelnost dřeva při pádu těžkých, ostrých anebo kovových předmětů na podlahu v kuchyni vhodně vyřeší kombinace s dlažbou či mozaikou v pruhu podél kuchyňské linky.

Snížení ceny lze dosáhnout zakoupením kvalitativně horší kategorie dřeva, která se vyznačuje nerovnoměrnou kresbou a nevypadávajícími suky. Obzvlášť po dodatečném barevném zatónování mořidlem a přelakováním vypadají tyto parkety velmi zajímavě a živě právě díky drobným nedokonalostem.

Lamino:
Problematická móda

Podle mého názoru jsou laminátové podlahy přes svou módnost, rozšířenost a cenovou dostupnost velmi rozporuplným a ošidným řešením. Jednotlivé druhy laminátových podlah se od sebe podle způsobu výroby a odolnosti výrazně liší – důležitým ukazatelem kvality a trvanlivosti je zátěžová třída a třída obrusnosti. Nevýhodou laminátové podlahy je především hlučnost při chůzi a pádu předmětů a malá odolnost proti vlhkosti, což jsou vlastnosti, které lamino z využití v kuchyni téměř jednoznačně vylučují. Při jejím poškození navíc není možné zbroušení ani jiná oprava jako u dřevěné podlahy. Výhodou je kromě mnoha dekorů, především malá tloušťka nášlapné vrstvy, která dosahuje pouhých 8 mm a rychlá suchá montáž. Za cenu kvalitní laminátové podlahy je však možné pořídit podlahu dřevěnou, byť horší kvalitativní kategorie.

PVC:
Barevné a praktické

Většině z nás se se slovem PVC automaticky spojují kuchyně panelového bytu vybavené tou nejlacinější, nehezkou vinylovou krytinou. Dnešní nabídkou, která zahrnuje širokou škálu barev, typů a dezénů podlah na této bázi, však budeme mile překvapeni. Jejich výhodou kromě pevnosti, pružnosti a vysoké odolnosti proti obrusu je především bezesparost a tedy snadná údržba. Při kontaktu s lidským tělem se jedná o pocitově teplejší povrch než povrch dlažby.

Korek, koberce:
Lapači nečistot

Korek jako podlahovou krytinu nemohu doporučit do náročného kuchyňského provozu ani do jiné místnosti. Spáry lepených čtverců se postupem času nehezky rozestupují a zanášejí při údržbě drobnými nečistotami. Povrch korkové podlahy i přes pečlivé ošetření a pokládku z rolí se časem v důsledku obrusu narušuje, nestejnoměrně tmavne až černá. Akceptovat tento materiál na podlaze lze pouze jako nouzové prozatímní řešení. Finanční úspora, která je snad jediným argumentem pro použití tohoto materiálu, se zvětšuje s vlastní pokládkou.

Poslední zmíněnou skupinou podlahových krytin jsou textilní povrchy, které však ve vysoce namáhaném kuchyňském provozu nemají místo. Také běhouny a menší kusové koberce se v kuchyni stávají pouze obtížně čistitelným lapačem nečistot.

Zvláštní kapitola:
spárování

Samostatnou otázkou keramických podlah je barevnost spár. V žádném případě není vhodné použít bílou spárovací hmotu na jakoukoliv podlahu včetně bílé dlažby. Časem v důsledku omývání podlahy nestejnoměrně šedne a špiní se a podlaha při nejlepší péči vypadá neupraveně a zanedbaně. Vhodnější je barva spáry vždy o tón tmavší nežli dlažba, nejlépe tón v tónu. Problémem zůstává míchání spárovací hmoty na stavbě, kdy často dochází k nerovnoměrnému smísení základní, například šedé barvy s přidanou barvou. Nestejnoměrná barevnost spáry totiž nemizí ani po zaschnutí spárovací hmoty. Taková drobná nedokonalost dokáže výrazně pokazit celkový dojem dokonce i velice luxusní a pečlivě vybrané dlážděné podlahy. Jistý úspěch zaručují proto spárovací hmoty namíchané výrobcem do tónů prezentovaných na barevnici.

Při použití výraznějších, sytých barev dlažby a obkladů je pak vhodné a velmi zajímavé použít spárovací hmoty kontrastní neboli doplňkové barvy.
Velkou výhodou dlažby z jakéhokoliv materiálu je možnost kombinace s obkladem stejného materiálu nad kuchyňskou linkou, na pracovním pultě, ostrůvku.

Ing. arch. Veronika Kopová