Linka podle ergonomických pravidel

Standardní výška kuchyňských pracovních ploch bývala dlouho 86 centimetrů. Kvůli rostoucí populaci se za standard pokládá už výška o pět centimetrů vyšší, mycí centrum se často zvedá ještě výrazně výše, třeba na 105 centimetrů. Správnou výšku dřezu zjistíme snadno: dlaně by se měly volně dotýkat jeho dna. Hloubky různých dřezů ale nebývají shodné, pohybují se průměrně od 15 do 23 centimetrů! Čím hlubší dřez, tím pak musí být skříňka pro jeho umístění vyšší.

Vlastní sestava kuchyňské linky vychází z toho, jak se postupuje při přípravě jídla. Nejdříve se přinese nákup, odloží se na pracovní desku a uloží do ledničky či spíže. Vaření pak začíná omýváním a čištěním, pak se potraviny začnou zpracovávat (k tomu je potřeba plocha minimálně 60, ale lépe 80 centimetrů), poté vše putuje na varnou desku či do trouby. Po skončení vaření je třeba hrnce nebo pánve odstavit – proto by měl být volný prostor po obou stranách varné desky. Klasický či kombinovaný sporák s troubou rozhodně nepatří přímo do rohu v blízkosti dveří, jež se otevírají do kuchyně.

Pro praváka se řadí jednotlivé zóny zleva doprava: odkladní plocha, mycí centrum, pracovní plocha, varné centrum, odkladní plocha, pro leváka opačně. Uspořádání kuchyně ve tvaru písmene L či U ušetří zbytečný pohyb po kuchyni. Výhodné je také „dvojřadové“ uspořádání, kdy máme nábytek po obou stranách. Průchod mezi skříňkami však musí být alespoň 110 až 120 centimetrů, aby se vyhnuly dvě osoby. Chladnička se zpravidla umisťuje do rohu, protože bývá velká a v prostoru by působila příliš robustně, a to i při plně vestavné podobě.

Horní skříňky by neměly být výše než nemá být výše než 185 centimetrů od podlahy. Hloubka horních skřínek se má pohybovat kolem 15 až 30 centimetrů, aby byl přehled o uložených věcech. Prodloužením hloubky pracovní plochy na 70 až 75 centimetrů lze zavěsit horní skříňky níže, takže se zcela vyhneme natahování pro talíře či sklenky nahoře i nepříjemným zraněním o otevřená dvířka.

Foto Koryna