Je libo laboratoř nebo vývařovnu?

Tento styl je sice velmi moderní, ale zároveň natolik strohý, až se ve velké míře stává neútulný. Charakterizují ho především široké linie holých skříněk, polic a jednotlivých modulů, popřípadě i celků. V tomto duchu se na uznávaných veletrzích prezentuje mnoho věhlasných firem, jejichž designéři se snaží i v tomto zdánlivě jednoduchém stylu předvést vždy nějakou originální myšlenku. Na druhé straně však existuje také spousta firem, v nichž si myslí, že k úspěchu u zákazníků postačí seskládat pár jednoduchých prvků připomínajících škatuli a nábytek je takzvaně in… Takové řešení však postrádá jakoukoli eleganci a nápad.

Nerez je všude

Z materiálů se nejvíce používá nerez a hliník. To platí nejenom u kuchyní, ale také v případě obývacích pokojů a předsíní. Dokonce lze říci, že tento trend je částečně uplatňován rovněž v ložnicích!
U kuchyní je toto použití nejvýraznější a dělá z této místnosti, kterou už tradičně všichni pocitově vnímáme jako nanejvýš útulnou, studenou techno-laboratoř, případně gastro-vývařovnu.

Otevřené hliníkové nebo nerezové regály, police či samostatné regálové pracovní ostrůvky, nerez je opravdu všude… Nejenom obklady a doplňky, ale najdou se i dodavatelé, kteří vyrábějí celé skříňky, bloky nebo dokonce sestavy kuchyní pouze z nerezu.
Pokud se zastavíme u střízlivějších variant, převládá nábytek z laminátových materiálů. Opět to neplatí pouze o kuchyních, jde o výraznou tendenci charakterizující celý obor. Když už někde zahlédneme dřevo, jde většinou pouze o dýhovanou dřevotřísku, případně laťovku. Masivní poctivé dřevo vymizelo úplně.

Barvy? V přijatelnějších případech se používá tmavé bukové nebo třešňové dýhy v kombinaci se světlou smetanovou až vanilkovou barvou. Pokud se takto použije neutrální barva, nejedná se pouze o nějaký jednotlivý prvek, jak tomu bylo dříve, například šuplík, některá dvířka, případně police. Barevnou částí se rozumí celý blok skříňkové sestavy. Pak je například část kuchyně tvořena třešňovou dýhou a druhá celá část je pojednána zase třeba světlou smetanovou barvou. Podobně často se setkáme s nábytkem v barvě nevýrazně šedé, šedomodré, šedočerné, šedostříbrné. Někteří odvážlivci se snaží prosadit s nábytkem v černé barvě v kombinaci s bílou. Černá ve vysokém lesku působí docela morbidně.

Kouzlo podélné linie

Kladnou stránkou nových trendů je hra světel. Vytváří ji mnoho druhů nejrůznějšího osvětlení. Podsvětlují se například odsazené obklady stěn, spodní části nábytku, sokly kuchyní nebo skříňkové sestavy na nožkách, postele na nožkách a podobně. Používají se prosvětlená matovaná skla se skleněnými policemi uvnitř skříněk obývacích stěn i kuchyňských skříněk. Hodně v trendu jsou rovněž silné prosvětlené police zavěšené na volné stěně nebo obkladu.

Pokud jde o celé sestavy a půdorysná řešení, v případě kuchyní bývají voleny zejména podélné širokoúhlé linie skříněk i celých sestav. Půdorysně jsou převážně řešeny jako rovné samostatné bloky s pracovním ostrůvkem obdélníkového tvaru.
Další variantou jsou opět rovné sestavy, uprostřed však s jakýmsi „vyběhnutím“ pracovní plochy do prostoru ve tvaru písmene T. Kuchyňské sestavy ve složitém tvaru písmene U jsou už absolutně mimo… Když je v kuchyni nábytek rozestaven u všech stěn místnosti, bývá využito pouze samostatných nábytkových bloků. Většina půdorysně rovných sestav je situována do sádrokartonových nik s osvětlením. Opět se jedná o dlouhé, rovné a samostatné kuchyňské bloky.

V případě obývacích pokojů je tomu podobně. Znovu jsou v trendu velké rovné obývací stěny v podélných liniích. Nábytek je velmi často doplněn hliníkovými rámečky s matovanými skly. Části obývacích stěn jsou na nožkách. U lepších výrobců se v hojné míře začíná objevovat trend oblých dvířek na jednoduchých hranatých sestavách. Nic nového – jsme zase v padesátých až šedesátých letech.

Je o co stát?

Skutečně jen krátce nastíněná situace v nábytkářském oboru a stručně popsané trendy ovládající evropskou scénu mohou snad někoho u nás doma přivést až do stadia malomyslnosti… Vždyť já nic z toho doma nemám, řekne si takový jedinec. U většiny z nás se však nedá říci, že by zároveň tato skutečnost vedla k pocitu nějakého nedostatku. Je to asi nanejvýš moderní, ale je to také z mého pohledu pěkné? A má předmět silně podřízený módnímu trendu vůbec všechny očekávané vlastnosti a z toho vyplývající potřebnou užitnou hodnotu? Všechny tyto otazníky jsou namístě, protože český spotřebitel je jiný než spotřebitel v Německu, Itálii nebo třeba ve Švédsku.

Nábytek, o němž se psalo výše, je představován předními světovými designéry a výrobci na výstavách, a následně bývá až s nekritickým obdivem předkládán už i naší veřejnosti v nejrůznějších tiskovinách. Jenomže židle, na níž se – možná trochu tvrdě řečeno – nedá sedět a která přivádí v úžas paní redaktorku, se už s takovým nadšením nesetkává u spotřebitele, který si židli pořizuje nanejvýš dvakrát za život! Náš člověk vždy poněkud vyčkává, sonduje, jak se i ve světě sebevýraznější trend časem uchytí u nás. Nedá se říci, že by takové vyčkávání bylo na škodu.
Pravdou je, že tento nábytek se u nás prodává zatím spíš vzácně. A není to vůbec pouze otázka peněz. Český zákazník kromě designu a praktické stránky věci upřednostňuje také jistou atmosféru své domácnosti. A současný styl je většinou pravým opakem toho, co žádá on. Tuzemský zákazník přistupuje většinou k zařizování svého domova způsobem, který je možná někde překonán, ale přesto si nezaslouží být podceňován. Ano, když už to stojí takové peníze, tak to musí být na celý život! Nebo alespoň na spoustu let. Nenastala zatím bohužel doba, aby se takové vnímání situace masově u nás měnilo.

Design od praktičnosti neoddělíš

Je otázkou, jestli současný světový trend výrazně poznamená české domácnosti, a nebo nás jaksi přeskočí, jak tomu již několikrát bylo v minulosti. Jedná se z našeho pohledu pouze o extrémní výstřelek? Nebo máme čekat, že se alespoň nějaké prvky zachovají a v naší české kultuře bydlení zdomácní?
Odpověď nám snad dá čas. Už dnes však bezpečně víme, že design se jen sotva může dlouhodobě zcela oddělit od praktičnosti a útulnosti! A čeští výrobci se tím řídí!

Jaroslav Múčka