Nábytek míří do koupelny

Ještě před nedávnem jsme se bez něho obešli, dnes už aspoň malá skříňka nechybí v žádné koupelně. Možná je to tím, že ručníky a osušky se z komody v ložnici přestěhovaly do skříňky pod umyvadlem, kde jsou po ruce vždy, když je jich potřeba, možná tím, že jsme se naučili o své tělo dbát více než před lety. Možná je to také změnou módních trendů a vlivem západního životního stylu. V koupelně prostě chceme také bydlet, a tak se bez alespoň několika kousků nábytku asi neobejdeme.

Kvalita především

Aniž bychom v této chvíli ještě přihlíželi k neobyčejně pestrému spektru výrobků určených trhem pro vybavení koupelny, zaměřit se musíme především na kvalitu. Z pochopitelných důvodů musí být koupelnový nábytek vyroben z kvalitních materiálů odolných působení vody a vlhkosti. Ačkoli se tento požadavek může zdát zcela samozřejmý, ne vždy jej výrobci respektují. Citlivá místa představují především spoje dvou částí a řezné plochy, které musí být navzájem sklížené a pokud možno navíc ještě zakryté. Toho nelze dosáhnout jinak než nákupem již sestavených nábytkových kusů.

Protože ne každá koupelna zrovna oplývá dostatkem volného prostoru, bývá její vybavení spíše štíhlé, aby zabralo co nejméně plochy, a vysoké, čímž se úložné místo zvýší. Protože tak vzniká vysoký kus nábytku, usazený kvůli vlhkosti většinou na kovových nožičkách, je třeba dbát na jeho stabilitu, zejména tam, kde není podlaha ideálně rovná. Určitě se vyplatí upevnit vyšší kusy nábytku pojistným textilním úchytem ke stěně nebo stropu.

Asi nejvyšší nároky budeme mít na skříňku pod umyvadlo. Ta velmi rychle nahradila sice estetické, ale nepraktické zakrytí sifonu umyvadla keramickou nohou, výdobytkem prelistopadové éry. Skříňka nesoucí váhu umyvadla musí být především pevná a robustní, pokud možno usazená na nožičkách, díky nimž můžeme stát špičkami nohou pod nábytkem, takže díky posunutému těžišti nezatěžujeme v předklonu záda tolik jako v případě, že by byla usazena na soklu. Protože skříňka pod umyvadlem přichází do přímého styku s vodou velice často, musí být její povrch – a platí to ovšem i pro jiné nábytkové kusy v koupelně – patřičně chráněn, většinou fólií, laminem nebo lakovanou dýhou. Výhodnější je usazení umyvadla do desky, která jednak zvětší odkládací prostor kolem umyvadla a jednak zabrání kontaktu vody s korpusem skříňky.

Design na výběr

Prakticky všechny materiály, s nimiž se setkáme ve vybavení domácnosti, lze za určitých podmínek použít i v koupelně. Vybírat můžeme jak z ucelených systémových řad umožňujících kombinovat jednotlivé prvky výrobní řady mezi sebou podle aktuálních potřeb a prostorových možností, tak s čistě designovými kousky, jejichž vzhled lehce převažuje nad praktickou využitelností. Ačkoli se výrobci snaží zákazníkům všemožně podstrojovat a přinášet stále nové tvary, trh jednoznačně preferuje konzervativní pohled a důraz na praktičnost.
Největší pozornost patří v současné době dřevu. Pro výrobu koupelnového nábytku se používá nejčastěji ve formě MDF desek, broušených a leštěných, opatřených několika vrstvami stálobarevných polyuretanových laků, díky nimž se materiál stává zcela voděodolný. Podobnou funkci splní také dýha nebo fólie, kritická místa však představují hrany a rohy náchylné k mechanickému poškození a zatékání vody za povrchovou vrstvu.
Z tuzemských dřevin se lze občas setkat s borovicí a bukem, mořenými podle požadovaného odstínu. V koupelně vybavené masivním nábytkem je třeba zajistit důkladné větrání, dřevo má tendenci vlhkost absorbovat. Zcela bez výjimky je nutné usadit jej na kovové nebo plastové nožky a pro usazení umyvadla použít vodovzdornou desku.

Futuristického a lehce funkcionalistického stylu dosáhneme kombinací skla a kovu. Smiřme se nejen s poněkud pocitově chladným a strohým vzhledem, který je daní za originální vzhled, ale také s komplikovanější údržbou, kterou si vynutí dobře patrné stopy vody a prstů na kovových částech nábytku. Skleněné výplně bývají nejčastěji vyrobeny z pískovaného nebo matného skla, které by mělo být navíc ještě tvrzené, případně nerozbitné.
Přírodní kámen najdeme mezi koupelnovým nábytkem jen velmi zřídka. Využitelný je pouze jako deska k umyvadlu, pro svou pocitovou chladnost, citlivost vůči čisticím prostředkům a vysokou cenu je však stále častěji nahrazován kamenem umělým. Jeho základem je umělá pryskyřice s přídavkem nejrůznějších prvků, takže výsledná hmota je dobře tvarovatelná, hladká a odolná. Výhodou je také možnost opravit drobné praskliny či oděrky a přijatelná cena.

Pověz mi, zrcadlo…

Kdo by se bez něj v koupelně obešel! Patří mu první ranní pohled, ženy se bez něj neobejdou při líčení, muži při holení, snad jen menší děti jakoby jeho existenci ignorovaly a svůj prohřešek se snažily dohnat v pubertálním věku. Koupelnové zrcadlo může být součástí nástěnné skříňky nad umyvadlem, jak tomu bylo takřka bez výjimky v budovatelské éře, nebo jej lze pořídit jako samostatný prvek. Zasazeno do rámu z téhož materiálu jako koupelnový nábytek se stane nenápadným doplňkem, stejně dobře však poslouží i prostá zrcadlová deska na samolepicích úchytech nebo zapasovaná do obkladu. Možností je řada, nezapomeňme však, že se nacházíme v extrémně vlhkém prostředí, které odrazové ploše zrcadlo příliš nesvědčí. Zejména v nedostatečně větraném prostoru se povrch zrcadla potáhne matným filmem nebo se může odrazová vrstva odlepovat od skleněného podkladu.

Na životnosti zrcadla se může projevit také použití agresivních čisticích prostředků. Skleněnou plochu stačí otřít vlhkým hadrem nebo houbičkou a vyleštit novinovým papírem či suchou textílií. Totéž platí i pro většinu koupelnového nábytku. Zejména lakované plochy jsou citlivé na použití hrubých abrazivních prostředků, které jeho povrch snadno poškrábou a odřou, stejně nebezpečné jsou i tekuté čisticí prostředky kvůli své vysoké kyselosti. Kvalitní povrch dostatečně vyčistíme čistou nebo mýdlovou vodou a vyleštíme do sucha, máme-li tvrdou vodu, která zanechává na nábytku nevzhledné kapičky, poraďme se o použití čisticích prostředků raději s výrobcem či prodejcem.