Hygiena vestoje

Odpovědět lze jediným způsobem: nejlepší bude obojí. Drtivá většina majitelů současných rodinných domů to také tak chápe, ostatně koupelna nebývá v takových případech pouze jedna.

Obyvatelé starších domků či běžných bytů s jedinou koupelnou a ještě k tomu velikou jako dlaň však při snaze o její modernizaci narazí většinou na prostorový problém – nevměstnají sem ani ten nejmenší sprchový kout s rozměry kolem 70 x 70 cm. Útěchou jim může být fakt, že takový sprchový „koutek“ žádné velké vylepšení jejich stávající situace nepřinese; i člověk normálního vzrůstu se v něm bude cítit jako ve svěrací kazajce a tělnatější bude mít co dělat, aby se na ploše půl čtverečního metru bez problémů třeba jen otočil. Nelze-li pro samostatný sprchový kout vyšetřit prostor alespoň 90 x 90 cm, bude lepší zvolit nějaké kompromisní řešení.

Jedním z možných kompromisů je kombinovaná sestava ergonomicky tvarované vany a sprchové vaničky, k níž stačí dokoupit odpovídající zástěnu. A pokud stísněné podmínky nedovolí ani to, nebo se z jakýchkoli důvodů nedá o rekonstrukci koupelny uvažovat, pak už zbývá jen pořídit si vícedílnou skládací zástěnu kolem vanové sprchy, abychom se mohli bezproblémově osprchovat nejen vsedě, nebo ještě lépe osadit zástěnu po obvodu celé vany, což je řešení koneckonců i praktičtější. Přitom namísto běžné sprchy lze nad vanu instalovat i masážní sprchový panel.
Tak či tak, řešení je to více či méně nouzové. Optimální volbu bude vždy představovat sprchový kout jako samostatný prvek. A asi tím vůbec nejpraktičtějším bude sprchový kout vyzděný, s podlahou i stěnami obloženými keramikou, důstojnější obdoba něčeho, s čím se můžeme setkat ve veřejném sektoru, zejména na plovárnách a ve sportovních či zdravotnických zařízeních – v takovém prostoru se člověk cítí přece jen bezstarostněji, není svazován podvědomou obavou, že po sobě zanechá vodní spoušť. Jakákoli jiná řešení se však zpravidla neobejdou bez sprchové vaničky.

Smaltovaná ocel a glazovaná keramika zůstávají pro koupelnové zařizovací předměty stále klasickými a cenově i přijatelnými materiály, které navíc symbolizují určitou tradici, i když zrovna sanitární keramika už dávno nemusí být pouze bílá a jako sklo hladká. Už z výroby si může nést speciálně ošetřený povrch, který dokáže účinně bránit ulpívání nečistot i skvrn zůstávajících po vodních kapkách. U luxusnějších výrobků bývá tato úprava automaticky obsažena v ceně. Slabinou keramiky, což dokazuje nejedno starší umývadlo, je ale malá odolnost proti poškození – při silnějším nárazu snadno praskne.

Stejně běžným, z hlediska tradic a užitných vlastností přinejmenším srovnatelným materiálem je smaltovaná ocel. Ovšem pouze za předpokladu, že jde o plech alespoň s třímilimetrovou tloušťkou, která garantuje požadovanou stabilitu a minimalizuje riziko, že ve smaltu se časem objeví mikroskopické praskliny. Přitom i smaltovaná ocel dnes existuje v úpravě, která vzdoruje usazování nečistot.

Vývoj v oboru sanitárních zařizovacích předmětů však umožnil dopřát si sprchovou vaničku i z jiných materiálů, než jsou ty tradiční. Do koupelen, se snahou výrazně soupeřit o přízeň uživatelů, vstoupil také plast, konkrétně akrylát a jeho modifikace.
V porovnání s klasickými materiály jsou plastové vaničky sice méně odolné vůči poškrábání a mají i kratší životnost, která je obdobně jako u smaltu závislá na tloušťce plastové vrstvy, ale na druhé straně je tento handicap vyvážen nejen možností různého probarvení, ale především prakticky neomezenou tvarovatelností plastu, díky níž mohou být atypické výrobky cenově dokonce výhodnější než podobná produkce ze smaltované oceli.

Zajímavé jsou v této souvislosti výrobky z umělého kamene (corianu, quarylu, litého mramoru aj.), které nabízejí stejně bohatou škálu tvarů a barev, ale navíc i textur a mohou být vyrobeny na míru podle konkrétních požadavků. To je sice řadí do jiné cenové kategorie, zato jsou chemicky rezistentní a v podstatě nezničitelné. Nehledě na to, že kromě vaniček se tento materiál může ve formě desek uplatnit i na stěnách sprchového koutu.

Neméně důležitou součástí sprchového koutu je ochranná zástěna, která současně zajišťuje i nutnou intimitu. Může být jednodílná, tedy pouze v podobě dveří či v kombinaci jejich otevíravé a pevné části (u obezděných, případně rohových sprchových koutů), nebo vícedílná (u sprchových koutů stojících volně v prostoru nebo přisazených zadní stěnou ke zdi). Je buď plastová, nebo z bezpečnostního kaleného skla, vsazená do nerezového, hliníkového či dřevěného rámu, případně samonosná, bezrámová.
Plast (nejčastěji polystyrol či polykarbonát) je nejlevnější variantou. Obvykle je různě vzorovaný, aby maskoval usazující se vodní kámen i eventuální poškrábání, na něž je náchylný.

Zástěny ze skla jsou těžší, dražší, zato odolnější a méně náročné na údržbu. Nabídku rozšiřuje i kouřové, mléčné, bronzově zabarvené či různě strukturované a dekorované sklo, které navíc může nést speciální povrchovou úpravou proti usazování nečistot a vodního kamene – speciální tenoučký film, po němž odstřikující voda rychleji stéká a bere s sebou i nečistoty a potenciální usazeniny. Je to úprava s obdobným efektem jako u smaltu a keramiky a je označována různými obchodními názvy (například Anticalc, Anti-Plaque, Glas Plus, Waterperl aj.). U dražších sprchových koutů je samozřejmostí, u levnějších typů si zájemce o takto ošetřené sklo musí připlatit.

Cenové rozpětí kompletních samostatných sprchových koutů je značné, ovlivňované jejich rozměrem, tvarem, provedením vaničky i zástěn, jakož i kvalitou sprchové výbavy. Za standardní lze považovat čtvercové sprchové kouty do rozměru zhruba 90 x 90 cm. Zatímco nejlevnější standardní výrobek může představovat jen několik tisícikorun, za větší, stejně jako za obdélníkový, kruhový či jiný atypický tvar, dáme až desetinásobek.
Někde na této hranici pak začínají a u statisíců končí ceny víceúčelových masážních boxů. Jsou vyráběny také v provedení pro dvě osoby a disponují řadou sprchových systémů včetně parní lázně, rotační sprchy, skotského střiku, případně i v kombinaci s infrasaunou apod. Špičková zařízení tohoto typu toho umějí dokonce víc než hydromasážní vana a poskytují maximální komfort hodný třetího tisíciletí: kromě sedátek, odkládacích ploch, zrcadel apod. mohou být vybaveny i rádiem, handsfree telefonem, CD nebo DVD přehrávačem, osvětlením typu „hvězdné nebe“ a jinými vymoženostmi.

Výhody sprchování musí ocenit každý, ať už se v této široké nabídce rozhodne pro cokoli. V parném létě přijde jeho osvěžující účinek vhod i několikrát za den a taková ranní sprcha před odchodem do práce, kdy máme většinou naspěch, dokáže člověka dokonale probudit.
Navíc do hledisek ryze praktických dnes výrazně promlouvá i aspekt ekonomický, neboť cena vody i energie vyšplhala za posledních deset let do závratných výšin. Proč tedy pokaždé napouštět plnou vanu, když k běžné očistě postačí rychlé osprchování, které – zejména při osazení termostatické baterie – sníží spotřebu v obou případech až na desetinu?
Sprcha dnes šetří nejen peníze, ale i čas. A to, jak známo, je v jistém ohledu opět jedno a totéž.