Život se točí kolem kuchyňského pultu

Právě odtud je také naše dnešní návštěva. Mladí manželé bydleli v pěkném bytě v pražských Vršovicích. Životní prostředí vršovického dolíčku se jim však nezdálo optimální pro malé děti, chtěli blíže k přírodě a začali hledat vhodnou lokalitu s pozemkem za přijatelnou cenu. Absolvovali to, co mnozí jiní – objížděli obce v okolí Prahy a srovnávali realitu se svými představami. Nakonec přišla nabídka od bývalého spolužáka, realitního developera, na stavební pozemek ve středočeském lázeňském městě, 50 km od Prahy. Argumenty, že v místě je dokonale rozvinutá infrastruktura, dávno vybudovaná a fungující, obchody, školy včetně středních, krásná příroda a přijatelná cena, nakonec zvítězily nad pochybnostmi, že každodenní dojíždění za čas omrzí. Bylo rozhodnuto – bude se stavět právě zde.

Obal od architekta

Podmínkou výstavby ve vybrané lokalitě bylo respektování závazných pravidel pro stavbu rodinného domu, jejichž cílem bylo omezit nežádoucí architektonickou pestrost. Majitelé se proto obrátili na architekta, z jehož autorské dílny vzešly i okolní domy. „Měli jsme jasné představy a požadavky a pan architekt Sobotka nám vyhověl,“ vzpomíná pán domu. „Hodně stavebníků nejdřív postaví dům, který se jim někde zalíbil, a pak přemýšlejí, jak ho vybaví. My jsme zvolili postup opačný. Nejdříve jsme si ujasnili vnitřní chod domu a architekta nechali odborně udělat ten obal. Nechtěli jsme dům přehnaně velký. Naším přáním byly ložnice v přízemí, aby člověk pořád neběhal po schodech. Patro by mělo patřit hlavně dětem, případně hostům – maximálně dva pokoje, koupelna, komora.

Obývák jsme chtěli spojený s jídelnou a kuchyní jako jeden velký obytný prostor. Za důležité jsme považovali dostatečně velkou předsíň s šatní skříní. Podlaha v předsíni funguje jako čisticí zóna, leží zde hrubý koberec, který boty očistí, abyste nenosili špínu dovnitř. Velmi se nám toto řešení osvědčilo a i někteří naši přátelé našeho příkladu následují.“
Dlouhé plánování, dohady a ladění proběhlo i kolem kuchyně. Pracovní plocha měla být umístěna pod oknem s výhledem ke brance a měla umožňovat při určitých pracích sedět. Proto pod pracovní deskou vzniklo volné místo pro zastrčení židle. Od jídelny odděluje kuchyni pracovní pult. „Máme takovou zkušenost, že většina návštěv se shlukuje poblíž kuchyně, u pultu, který dělí kuchyni od jídelny, a tam stojí, diskutují, pijí. Kolem kuchyně se točí život, ale to je stará věc ověřená staletími, že kuchyně je centrum domu.“

Jídelna je v maximální míře prosklená a od kulatého rozkládacího stolu se nabízí výhled do zahrady. Obývací pokoj se nese ve znamení volného prostoru bez těžkých obývacích stěn – sedačky, jednoduché police pro televizi a zvukovou techniku, pokojové květiny. Jednoduché police z dýhované dřevotřísky i konferenční stolek jsou dílem majitelů, podle jejichž výkresu je vyrobil šikovný truhlář.

Zkušenosti získané praxí

Součástí obytného prostoru je polootevřené schodiště. „Kdybych někdy stavěl ještě jednou, určitě dám přednost schodišti samostatnému, umístěnému někde v hale, aby ten, kdo směřuje do podkroví, nerušil všechny přítomné. Přestože takové řešení je dražší a hlavně náročnější na prostor,“ podstupuje sebekritiku majitel.

Další zkušenost se týká umístění terasy. „Všeobecně se tvrdí, že terasa musí být na neslunnější straně domu, tedy na jihozápadě. To se mi jeví z hlediska užívání naprosto nepraktické. Neobejdete se pak bez slunečníku, markýzy nebo alespoň pergoly, protože v létě určitě nebudete sedět na parném slunci. Dnes bych dům otočil o 90 stupňů – terasa by pak byla orientována na východ nebo jihovýchod. Ráno je tam příjemné sluníčko a odpoledne nebo v podvečer tam můžete sedět ve stínu.“ Tato zkušenost určitě vyplývá i z všeobecného problému satelitních sídlišť – absence vzrostlé zelně. Majitelé sice vysadili vzrůstnější stromy nejen do zahrady, ale také na obecní pozemek, před dům. „Nějakou dobu potrvá, než vyrostou, alespoň jeden vzrostlý strom nám tu chybí, protože stín je někdy velmi příjemný.“

Zpracování projektu a založení zahrady provedla odborná firma. Po třech letech je vidět, že je zahrada dobře obhospodařována. Protože zalévat je třeba obden, lituje pan majitel, že předem nepromyslel rozvod vody pro závlahu a bude-li ji chtít instalovat dodatečně, zahrada tím utrpí.
Vcelku jsou však majitelé s bydlením v novém domě velmi spokojeni, podle jejich názoru je nesrovnatelné s bydlením ve městě. „Já jsem původem Pražák,“ vyznává se pan domácí, „a nikdy jsem si neuměl představit, že bych bydlel někde jinde než v Praze. Dneska je to naopak, do městského bytu už bych se nevrátil, určitě tady je to příjemnější. Vůbec mi nevadí bydlení na malém městě, protože co člověk nutně potřebuje, to tady najde. Když chci třeba za kulturou, do Prahy je to kousek.“

Pavel Rydl

Rádi byste si zvelebili vlastní bydlení? Inspirujte se v katalozích na oBydleni.cz!