Ve shodě s historií

tato rekonstrukce domu z roku 1927 přinesla mnoho nečekaných „překvapení“, které se však díky schopnostem všech zúčastněných podařilo vyřešit ke spokojenosti majitelů. Nejpodstatnější na celé akci byla spolupráce majitelky s architektkou. Vznikl mezi nimi přátelský vztah, který v mnohém dopomohl k úspěšnému dokončení celé rekonstrukce.

Tak se to dřív dělalo…

Současná majitelka dům zakoupila v roce 1997. Jeho předchozí obyvatelé žili víceméně jen v prvním patře a tomu odpovídal i celkový stav. Nejprve byly provedeny pouze nejnutnější opravy, aby se v domě dalo žít, kromě jiného byla ošetřena a nově natřena všechna okna a dveře. Teprve o dva roky později začaly vznikat první plány rekonstrukce. Ty se však neustále měnily a tak samotné práce proběhly až v roce 2000 během necelých pěti měsíců. Se stářím domu korespondoval i stav všech rozvodů, které bylo nutné udělat nově – elektřina, voda i odpady. Protože původně byl dům vytápěn pouze lokálně kamny v jednotlivých místnostech, musely být zhotoveny také rozvody topení a instalovány radiátory. Jak práce postupovaly, objevovaly se stále další komplikace. Například během příprav na novou fasádu byly ve vnějším zdivu zjištěny velké praskliny a do hry vstoupil statik. Zdi bylo nutné stáhnout a zpevnit speciální páskou. Další nečekaný problém se ukázal při obnažování základů nijak neizolovaných proti vzlínající vlhkosti, v části stavby dokonce chyběly základy úplně. Lakonicky přihlížející sousedka poznamenala něco v tom duchu, že „tak se to dřív obyčejně dělalo“, nicméně nezbylo než zhotovit základy nové…

Kam pro inspiraci?

Projekt rekonstrukce sedmdesátiletého domu se mnohokrát změnil. Přicházely nové nápady, inspirace a někdy i nutnost. Od první verze ke konečné tak uběhl více než rok. To vše bylo možné především díky dobré spolupráci s architektkou, o které majitelka domu říká: „Je velice citlivá, jako člověk i jako architekt, a vzájemně jsme se velmi dobře doplňovali“. A tak veškeré spory probíhaly více méně v přátelském duchu. Architektka si na jednu stranu prosadila použití klinkerové dlažby na venkovní terase, na druhou stranu ustoupila majitelce při realizaci kuchyně. Na společné návštěvě hradu zase zaujal obě ženy arkýř v ložnici natolik, že se plány rekonstrukce opět měnily. Nebo další příklad – schodiště v domě, poněkud úzké a příkré, chtěla původně architektka zachovat v původní podobě, ovšem svůj záměr změnila poté, co na něm sama při chůzi uklouzla. Inspirace bývají skutečně různé…

A proč se majitelka rozhodla pro rekonstrukci namísto novostavby? „Chtěla jsem bydlet blízko centra města a shánějte tady volnou stavební parcelu! Kromě toho mě baví předělávat něco, co již má svoji duši, provádět úpravy a hledat, co je ještě potřeba“, odpovídá na otázku a dále upřesňuje, co vše má ještě v plánu – budou to zejména úpravy zahrady, kde chce vybudovat jezírko, pergoly podél přístupové cesty a mnoho dalších vylepšení. Komplexní rekonstrukce prostě není záležitost jedné sezóny.

Michal Sochor