Upracované ruce a úsměv na tváři

Rekonstrukce z gruntu

Původní stavení bylo obyvatelné pouze v přízemí, protože však podkroví přímo vybízelo k obytné vestavbě, celá rodina přiložila ruku k dílu a během pěti let se kamenné obydlí proměnilo v útulný domov s vytápěným podkrovím. „Veškeré práce, které byly nutné v domě i na domě provést, jsme si dělali sami, bez architektů a stavebních firem. Byla to dřina, ale moc nás to bavilo a baví dodnes, neboť stále je co vylepšovat“, vypráví s oprávněnou hrdostí majitelka. Dům s kamennými stěnami o úctyhodné tloušťce 90 cm bylo nutné zateplit, vyměnit okna, dovést vodu do podkroví a zrenovovat vedení elektřiny. Protože v obci není rozveden plyn, byly některé místnosti vybaveny elektrickými přímotopy, které jsou využívány převážně jen v mrazivých dnech. O tepelnou pohodu v domě s částečným podsklepením se totiž starají krásná nová kachlová kamna, která mají vzduchové teplotní vývody i v podkrovních ložnicích. Ani stará babička si na zimu v domě nestěžuje…

Protože naši hostitelé jsou vesměs společenští lidé, pro své hosty postavili útulné ložnice v budovách, které jsou nově postaveny v místech, kde původně stály polozřícené stáje a kůlny. V těchto vedlejších prostorách je situována také garáž, dílna pro věčné kutily a jedna otevřená místnost tvořící kryté letní posezení s kuchyňským nábytkem a krbem s nádherným výhledem do zahrady. V této místnosti rodina tráví chvíle při odpočinku nebo po dobrém nedělním obědě.

Odraz lásky k přírodě

Majitelé nejsou ani zkušení stavaři ani zahradníci, přesto jsou dům i zahrada v tak výborném stavu, že by na ně mohl být pyšný i profesionální odborník. Je pravdou, že o návrh a částečně i založení zahrady se postarala velmi zkušená odbornice, která dodnes majitelce vydatně radí, ale o pěstění, šlechtění i úpravu všech rostlin se starají sami majitelé: „Člověk musí jen chtít učit se stále novým věcem, proto čtu snad všechny časopisy a knihy, které se tématikou tvorby a péče o zahradu zabývají. Jen díky neustálému studiu jsme schopna všechno zvládnout.“ A není to opravdu jednoduché. Velkorysá zahrada je sice vybavena závlahových zařízením a záhony s travinami, trvalkami a zejména jehličnany jsou chráněny proti plevelu fólií a kačírkem, ale práce je tu stále dost. Snad největší okrasou zahrady je rybník s přírodním zdrojem vody, která proudí potůčkem přes zahradu do nedalekého obecního rybníka.

„Rybník tu byl vždycky, ale nechali jsme jej zvětšit a osadili jej nejrůznějšími vodními rostlinami. Život, který se odehrává v něm i kolem něj, nás fascinuje“, vyznává se majitelka. Vedle rybníka i potůčku jsou vysazeny bohatě kvetoucí rododendrony, ale i jiné keře a barevné traviny. Největší okrasou je však japonská vrba, která se na konci léta halí do jemně růžové barvy.
K rodinnému koupání je určen bazén, který je dobře skryt za meandrem z jehličnanů a nenarušuje tak přírodní ráz zahrady. V jeho blízkosti se nachází skalka, kterou tvoří převážně zakrslé kleče a jehličnany. Bonsaje samozřejmě také nechybějí. Ve spodní části zahrady vyrůstá ovocný sad. „S ním bude ještě hodně práce“, tvrdí majitelka, „některé stromy zmlazujeme, ty přestárlé kácíme a vysazujeme nové. Ale už dnes nese své plody – o jablka, švestky i ořechy se podělí celá rodina.“

Hedvika Švejdová