Těžká cesta za poznáním

V případě stavby rodinného domu se při výběru architekta rozhodujeme, v jak kvalitním domě strávíme pravděpodobně celý svůj další život, kde budou vyrůstat naše děti a jaké prostředí vytváříme v širším kontextu okolí možná pro dvě tři budoucí generace. Výběrem všech dalších dodavatelů určujeme, jak kvalitně, přesně a spolehlivě bude projekt uskutečněn, za jakou cenu, s jakými komplikacemi, nedorozuměními, závadami i prodělky.

Při každé zakázce rozhodujeme, zda naše peníze zaplatíme skutečným, kvalifikovaným a spolehlivým odborníkům, kteří do svých výrobních prostředků a pracovních sil investovali a stále do rozvoje firmy investují, mají za sebou opravdu kvalitní dílo, anebo budeme podporovat nekvalifikované diletanty, fušery, nezodpovědné a bezohledné zlatokopy, abychom sobě a potenciálně mnoha dalším připravili nová rozčarování. Proč tento pro někoho možná dlouhý a zbytečně mentorský úvod? Proč ta nekonečná řada špatných zkušeností a nářků? Taková úvaha by totiž mohla stát na začátku téměř každé reportáže, nejenom z nově postavených domů. Pokud si věci nepojmenujeme, cesta k nápravě je zarubaná.

Mít soukromí a zahradu

Čtyřčlenná rodina, do jejíhož soukromí jsme zaměřili objektiv fotoaparátu, bydlela v panelákovém bytě. Poměrně přesně věděli, jaké problémy řeší sousedi i co zrovna budou mít k obědu, ovšem klidu a soukromí se jim příliš nedostávalo. Paní domu pochází z vesnice a vždy toužila mít svůj dům, který by rodině poskytl více prostoru, soukromí a velmi postrádanou zahradu. Syn a dcera začali dospívat, každý už chtěl mít svůj pokoj. Úvahy nad stavbou rodinného domu se pomalu staly realitou.

„Nové poznatky a zkušenosti jsme hledali v odborných časopisech, jezdili jsme se dívat, kde se staví, jaké domy, jak a z čeho. Dvougenerační dům jsme nechtěli, bylo nám jasné, že děti u nás nezůstanou a budou chtít žít samostatně svůj život,“ vypráví naše hostitelka.
Původní představa o přízemním domku s půdorysem do L vzala za své, když obec vyhlédnutý pozemek dodatečně zmenšila kvůli cestě, která nebyla včas naplánována. Muselo se tedy stavět do výšky.

Představy o budoucím bydlení měli naši hostitelé tak dokonalé, že hned první studie, kterou jim architekt předložil, se stala předlohou pro projekt domu. Drobnou změnou bylo jen zrušení stropů v podkroví a otevření místností vzhůru ke střeše, takže se částečně odhalil krov a pokoje získaly na prostoru i zajímavosti.

Horší už byla spolupráce s generálním dodavatelem stavby. „Ve smlouvě jsme si vymínili, že po dokončení hrubé stavby vyhodnotíme průběh a kvalitu práce a pak budeme eventuelně pokračovat ve spolupráci. Zapomněli jsme však na kvalifikovaný stavební dozor,“ přiznávají majitelé. Firma totiž nebyla schopna dodržet ani rozpočet, ani kvalitu. Hrubou stavbou tedy spolupráce skončila. „Najali jsme si odborníka na stavební dozor a s jeho pomocí jsme vybrali firmu, která dům dokončila. Stavba se tak protáhla na patnáct měsíců,“ vzpomíná paní domu.

Zařizování už bylo veselejší, i když některé prvky se sháněly celkem obtížně. Majitelka má ráda světlé, volně řešené interiéry, ve kterých se daří mnoha pokojovým květinám, a moderní lehký nábytek. K východu orientovanou kuchyni v optimistické krémově žluté barvě si pořídila jako vzpomínku na dětství. „Takovou barvu přece mívaly kredence našich babiček,“ vzpomíná. Pochvaluje si však i dobré služby moderní techniky – centrálního vysavače, myčky nádobí a drtiče odpadků. Optimistický a dynamický přístup se projevuje i v barevnosti stěn. Střídá se tu žlutá, oranžová, světle zelená a světle modrá.

Na závěr ještě dejme slovo spokojené majitelce: „Žije se nám tu skvěle. Na západ od nás je pole, na jih les, je tady naprostý klid. Vážíme si toho a užíváme si každý den, obzvlášť na jaře a v létě, kdy můžeme být venku na terase nebo se osvěžit v bazénu.“

Pavel Rydl

Rádi byste bydleli nově a lépe? Klikněte ZDE!