Bydlení čtenářů: Život jako na zámku

U paní Jaroslavy to vypadá jako na zámku – nadýchaná křesla, rámy obrazů natřené zlatou barvou, postel jako pro princeznu. O takovém bytě ženy často sní již jako malé holčičky. Naše čtenářka si sen splnila. Svěřila se nám, že řadu prací, včetně těch, které jsou považovány spíše za mužské, dělá sama, a že zařizování bytu je její koníček. Nápadů má dost a ví, kam se obrátit, aby vše pořídila za rozumnou cenu.

„Jsem takový kutil a pořád něco vylepšuji a stavím. Mám ráda kolem sebe krásné věci. Snad proto vypadá náš byt trochu netradičně. Tak jako někdo vráží peníze do aut, jiný do alkoholu či cigaret, já je věnuji na spoustu věcí, které pro jiné jsou třeba zbytečností, ale pro mě jsou uklidňující. A je to dobře, že jsme každý jiný, alespoň je život tak rozmanitý.

Nejsem tak bohatá, abych mohla mít originály slavných malířů. Spokojím se i s replikami, ale musí mě oslovit. Nemám ráda modernu a chaos. Asi nadzvednu hodně lidí ze židle, když se přiznám, že ani slavný Picasso mně nic neříká. Asi jsem staromódní a mám ráda kýče.

Jinak si mnoho prací, pro ženu netradičních, dělám sama. Například plovoucí podlahu v celém bytě jsem položila, nalepila a vyzlatila štuky na stropě a mnoho dalšího. V bytě se nám žije dobře, ale musím se přiznat, že mi chybí zahrada. A tak jen co se oteplí, utíkám mezi své kytičky.“

Paní Jaroslava si uvědomuje, že její byt může u některých vyvolat rozporuplné reakce, a zároveň přidává pár tipů, pomocí nichž si domácnost zařizovala: „Mnoho lidí si možná řekne, že pěkně zařízený byt je jen o penězích, ale není to pravda. Uvedu několik příkladů, se kterými jsem se setkala. Když jsem například kupovala garnyže od české firmy, byla jsem nadšená tím, že byly nejen krásné, ale i stahovací, aby se při věšení záclon nemuselo lozit po žebříku. Prodávali je za zaváděcí cenu stejnou jako úplně obyčejné, a přesto je nikdo nechtěl. Firma je tak dokonce doprodávala pod cenou a nakonec stáhla z výroby. Koupily si je do bytů i mé dvě dcerky a jsme nadmíru spokojeni, kousek je jich vidět na některých fotkách.

Na prvních veletrzích po roce 1989 se snažilo hodně našich i cizích firem proniknout na náš trh s nádhernými výrobky, ale lidé jako by to nevnímali a jejich odezvy byly ve smyslu ,hrůza a děs, něco takového se přece do našich bytů nehodí; než bych za to dal peníze, tak to je raději proleju hrdlem‘. Snad proto se dnes již se žádnou s těchto firem na veletrhu nesetkám a například ty nejhezčí výrobky našich skláren putují do zahraničí.“

Foto: archiv paní Jaroslavy

Máte také hezky zařízený byt či dům, nebo se vám povedla rekonstrukce, a chtěli byste se pochlubit ostatním čtenářům? Myslíte si, že byste mohli ostatní inspirovat? Zašlete nám fotografie na info@oBydleni.cz. Zveřejněné fotky odměníme.