Květy pod bílou peřinou

Zahrada ožívá s příchodem každé roční doby a podle ní získává i charakteristické rysy. Zima se vyznačuje převážně chladnými odstíny šedé a bílé, zelenou barvu do ní vnášejí pouze stálezelené dřeviny a jehličnany. Pravými klenoty zimní zahrady však jsou bezpochyby kvetoucí dřeviny, jejichž květy a květenství většinou na holých větvích velmi dobře vyniknou a zahradě dodají téměř magickou atmosféru. Květy jsou většinou menších rozměrů a proto je vhodné tyto keře a stromy umístit v zahradě tak, abychom je mohli dobře pozorovat – před okna, před vchod do domu, blízko chodníků a cest apod. Díky tomu, že se objevují na ještě neolistěných větvích a výhonech, jsou velmi nápadné a upoutají na první pohled. V podstatě všechny rostliny kvetoucí v zimním období jsou dostatečně mrazuvzdorné a není potřeba je během zimy zvláštním způsobem chránit.

I zima může vonět

Hned však uděláme výjimku – jediným keřem, který v našich podmínkách vyžaduje skutečně extrémně chráněné až téměř teplé stanoviště, je zimokvět časný (Chimonanthus praecox). Keř vysoký pouze kolem dvou metrů zaujme světle žlutými květy s tmavým středem, které vyrůstají na loňských výhonech a jsou velmi vonné. Rozkvétá v lednu až březnu, ovšem vydrží u nás pouze v nejteplejších oblastech jižní Moravy. Navíc vyžaduje zimní kryt a ochranu před zimními slunečními parsky.
Naopak zcela zimovzdornou, i když později kvetoucí dřevinou je lýkovec obecný (Daphne mezereum). Kromě lísky je jednou z nejčasněji kvetoucích dřevin našich zahrad, rozkvétá v únoru až dubnu silně vonnými, růžovými květy. V našich podmínkách dorůstá do výšky kolem jednoho metru a je velmi nenáročný.

Z velmi široké rodiny kalin kvetou nejčasněji dva druhy: kalina vonná (Viburnum fragrans) a kalina bodnanská (Viburnum x bodnantense). Oba druhy rostou jako kompaktní keře vysoké až kolem tří metrů, jsou velmi nenáročné, ve stínu však méně kvetou. Kalina vonná rozkvétá od listopadu do března narůžovělými květy, které velmi příjemně voní po medu a mandlích, zajímavé jsou i věty kaliny bodnanské, opět růžovobílé, bez vůně, objevující se v únoru až dubnu, částečně také v listopadu a prosinci.

Zvláštní květy – jehnědy

Zvláštním, ovšem velmi známým tvarem květů jsou jehnědy, převislá květenství dlouhá většinou kolem tří centimetrů, která se později rozpadají. Nejznámějšími dřevinami s jehnědovitými květy jsou vrby a břízy. Z celé řady vrb kvetoucích v průběhu zimy a v předjaří má pro využití v zahradě význam jen vrba jíva (Salix caprea), kterou známe i jako volně rostoucí v přírodě. Na jaře jsou její květy prvním zdrojem včelí obživy. Velmi oblíbený je kultivar ´Kilmarnock´ s větvemi převisajícími k zemi jako kaskády. Opět velmi nenáročná dřevina vhodná zejména do blízkosti vodních ploch, vysoká kolem jednoho metru. Pro každoroční bohatou násadu jehněd je nutný radikální řez korunky po odkvětu.

Z časně kvetoucích bříz jmenujme jen břízu zakrslou (Betula nana), husté větvený zakrslý keřík se žlutavě hnědými jehnědami, a břízu papírovou (Betula papyrifera), naopak velmi statný strom s lesklou borkou, která se z kmene v pruzích odlupuje. Oba druhy kvetou od února do března.
Koncem zimy vykvétá také většina lísek – nejznámější líska obecná (Corylus avellana) má bledě žluté, líska největší (Corylus maxima) dlouhé žluté jehnědy.

Praví zimní květonoši

Těmi pravými zimními „květonoši“ jsou však v našich podmínkách zejména dříny a vilíny. Z dřínů kvete v zimě, přesněji od února, pouze dřín obecný (Cornus mas), středně vysoký keř nebo strom vhodný do volných živých plotů i jako solitéra. Květy má malé, žluté, tvořící malé hlávky. Zajímavější jsou vilíny, z nichž většina druhů kvete prakticky již od poloviny ledna až do března. Svazečky květů mají podle druhu a kultivaru různou barvu, nejčastěji žlutou až červenou a jsou tou pravou předzvěstí jara. Pokud je v rozkvetlém stavu zastihne silnější mráz nebo sníh, stočí se do malých klubíček a rozvinou se až za příznivějšího počasí. Častým opakováním tohoto procesu se však květy poškodí.

Z menších druhů dřevin je svou časnou dobou kvetení zajímavý jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum), rostoucí jako poléhavý nebo popínavý keřík. Od ledna do března vykvétá jasně žlutými, trubkovitými květy vyrůstajícími na tenkých zelených větévkách. Květy jsou hodně podobné zlatici, která však kvete až mnohem později.

V zimě kvetou také některé kultivary vřesovců (Erica), vhodné jak do vřesovištních partií v zahradě, tak pro zimní výsadbu okenních truhlíků. Jejich druhy a kultivary jsou však natolik složité a bohaté, že není v mezích tohoto článku všechny jmenovat. Protože jsou v posledních letech nabízeny v poměrně bohatém sortimentu, je vhodné se o jejich vlastnostech informovat přímo v zahradnickém centru.

Michal Sochor