Za doprovodu klasické hudby

Snad ve většině obcí v Čechách se nacházejí staré obytné poklady, které přímo vybízejí k opatrné rekonstrukci. Na jeden takový skvost jsme narazili v malé nenápadné vísce na jihu Čech, která se může chlubit množstvím pravých staročeských chalup a stavení, do nichž spíše méně než více zasáhla ruka barbarského stavebníka předchozího režimu. Samozřejmě, že v některých zříceninách dokážeme jen těžko na první pohled objevit jejich bývalou krásu, ale s pomocí architekta je možné ji opět probudit a navíc doplnit o funkčnost. Je to finančně náročnější, ale v mnoha případech výsledek stojí za to.

Potvrzuje to i manželský pár středního věku, který si zhruba před osmi lety vyhlédl a pak i zakoupil starší statek ve velmi zchátralém stavu, o kterém by si nikdo nepomyslel, že se za pár let stane ozdobou obce. Stavebníci, kteří mají mnohem blíže k hudbě než ke stavebnictví, však vsadili na vlastní cit, rozum a fantazii a na architekta se neobrátili. Veškeré potřebné informace načerpali z knih, časopisů, od přátel, ale postupně i od jednotlivých místních řemeslníků, kteří se na postupné rekonstrukci podíleli. Převážně kamenné budovy bylo nutné hlavně zbavit vlhkosti pomocí položení drenáží podél vnějších zdí, které byly po sejmutí zbytků starých omítek opatřeny omítkou sanační. V domě byla nově rozvedena elektřina, byla nově položena střecha, zničené rámy oken byly nahrazeny dřevěnými, nutné bylo také ošetření krovů. V úrovni podkroví směrem do dvora byl přistavěn dřevěný balkon a do půdního okenního otvoru v průčelí byla postavena malá soška hudebníka jako symbol vstřícného postoje majitelů k hudbě.

Statek byl nově obohacen i o vstupní bránu do dvora. Prostor je zde pojat jako komunikační, je proto pouze trávníkový s kamennou dlažbou pro vjezd do garáže a vstup do domu. V blízkosti hlavního vchodu do domu se nachází i původní studna, kterou majitelé nechali pracně vyčistit a obnovit. Dnes dává tato studna užitkovou vodu, pitnou vodu čerpají majitelé z nového vrtu.

Zařízení i celkové uspořádání domu působí velmi útulně a zabydleně. Nábytek je převážně řešen v rustikálním stylu, který se do těchto prostor s klenbami výborně hodí. Vstupní chodba odděluje dvě ložnice od společenských místností, které vznikly ve dvou podélných prostorách bývalých stájí. Kuchyně s jídelnou a posezením u okna je propojena s obývacím pokojem (z něhož se vchází také do zahrady) otevřeným průchodem s klenbou.

Nepřehlédnutelné je dřevěné schodiště vedoucí do podkroví, na které jsou majitelé právem pyšní. Zejména na velkou otevřenou prostoru s dřevěnými parketami, která sahá až pod střechu a krovy. A právě zde, v místnosti s vůní borovice, v hřejivé blízkosti krbu, tráví v zimě majitelé nejraději volné chvíle se svými přáteli. Z této velkorysé společenské místnosti – salonu s koncertním křídlem se vstupuje po schodišti na jednu ze dvou galerií, která byla vytvořena pod dvěma velkými okny ve štítu. Další, větší galerie, vznikla z půdy a navazuje na společenskou místnost. Galerie ještě čeká na své dokončení, ale již dnes odtud občas zaznívají tóny libé, živé hudby. V patře se nacházejí ještě dvě útulné ložnice s původní dřevěnou podlahou a koupelna.

Na terénních úpravách a osázení zahrady se podílel profesionální zahradník, který je dodnes majitelům velkým rádcem, i když veškerou péči si již majitelé obstarávají sami. S láskou a péčí se o zahradu stará zejména paní domu, která se postupně naučila pečovat o veškerou květenu v zahradě. Nejrůznějších dřevin, trvalek, travin i letniček je tu opravdu požehnaně. Zejména v nemalé skalce, která vznikla v blízkosti březového háje. Cennou devizou zahrady jsou vzrostlé původní stromy, které příjemně vyvažují rozložení záhonů a skalky. Majitelčiným přáním bylo ponechat v jedné části zahrady i plot z pámelníku jako úkryt pro ježky a různé druhy ptactva, kterým majitelé velmi rádi naslouchají. Dům i zahrada jsou řešeny s velkým citem a lehkostí a jsou nejlepším důkazem tvrzení, že i v rekonstruovaném domě lze zařídit krásné a pohodlné bydlení.

Hedvika Švejdová