Než opadá listí
Protože na podzim stojí slunce v našich končinách již relativně nízko nad horizontem, jsou pro nás jeho paprsky obzvláště působivé. Vzdálenost mezi Sluncem a Zemí se zvětšuje, a tak přibývá i na mohutnosti vzdušné vrstvy, kterou si k nám sluneční záření prodírá cestu. Spektrální složení světla, jež k našim očím dorazí, se mění. Zatímco modrý díl vzdušné vrstvy „filtrují“, žluté až červené světlo začíná převládat. V tomto osvětlení se nám naše okolí jeví efektněji, v zahradě přibývá na plastičnosti a ostrých kontrastech. A jako by toho příroda chtěla rychle využít – právě v této době se předvádí těmi nejnápaditějšími barvami.
V našich klimatických šířkách je podzim časem přípravy rostlin na každoroční období klidu. Tato cykličnost rostlinného života je vyvolána nutností překonat nepříznivé zimní podmínky a provází jejich život již odedávna. Ať už jej chápeme nebo ne, projevy konce vegetační sezony a počátku vegetačního klidu se pro nás staly charakteristikami podzimu. Jednoleté rostliny přečkávají zimu v podobě semen a zdánlivě nás tak opouštějí zcela. Vytrvalé rostliny zadrží růst, obalí své vegetační vrcholy šupinami a zmenší svůj povrch tak, aby nepříznivým podmínkám okolního prostředí musela čelit jen jeho nejmenší nutná část: opadavé listnaté dřeviny ztratí listy a posílí odolnost pupenů, trvalky se zredukují na malou přízemní listovou růžici, nebo zimu přečkají v podobě pupenů, oddenků, hlíz a cibulí pod zemí (tak ostatně přežívá i řada jarních rostlin horké a suché léto).
Ono zcela střízlivé „zmenšování rostlinného povrchu“ – tedy odumírání listů – však nenastává ze dne na den. Osiky, jasany a často i černý bez sice ztrácejí listy v zeleném stavu, většina ostatních dřevin ale před opadem barvu listí mění. Podle podmínek stanoviště i průběhu počasí je toto „barvení“ různě intenzivní a trvá odlišně dlouho, barevný tón je přitom geneticky vázán na rostlinný druh nebo kultivar. Teprve pak se vytvoří na bázi listového řapíku (listové stopky) odlučovací vrstvička a list se snese k zemi. Opad odumřelých a nefunkčních listů je pro dřeviny výhodný z hlediska budoucí sněhové zátěže, holá koruna zachytí menší množství sněhu. Naopak trvalky a trávy chrání v zimě jejich suchá nadzemní část. Domácí druhy jsou sice na zimu tak dobře připraveny, že přikrývku nepotřebují, proč ale zbytečně odstraňovat něco, co můžeme odstřihnout až na jaře? Suché části mnohých rostlin totiž obohatí nejen pestrý podzim, ale budou přínosem i pro chudé zimní období. Vegetačním vrcholům a podzemním orgánům v zimě poslouží odumřelá nadzemní část podobně jako nahrabané listí a přinesené chvojí.
Také ona samotná barevná přeměna má relativně jednoduché vysvětlení. V rostlinných listech jsou přítomna rozdílná barviva: pro fotosyntézu nezbytné chlorofyly (modrozelený a žlutozelený) stejně jako pomocné karoteny (žlutooranžové až červené) a xantofyly (víceméně žlutozelené). V zelených listech převládají zelená barviva, která potlačují projev těch ostatních. U rostlin s panašovanými listy (zelené listy s bílou kresbou) tato barviva v některých částech listu chybí, zatímco rostliny s listy červenými během celého roku obsahují kromě nich navíc také červené antokyany (ty zelenou barvu pouze překrývají, takže výsledkem je většinou „špinavá“ červenohnědá). Opadem zelených listů by rostlina zbytečně plýtvala drahocennými látkami. Proto je na podzim chlorofyl opadavých rostlin odbouráván a putuje jako budoucí stavební materiál do zásobních pletiv rostliny, v listech zůstávají barviva žlutá až červená. Jejich vzájemný poměr rozhodne nakonec o podzimním barevném tónu. Konečným výsledkem rozkladu všech barviv je přece jen barva hnědá.
Při budování zahrady je nejlepším rádcem sama příroda. Každý zkušený zahradník nebo zahradní architekt však odvede přinejmenším stejně dobrou práci, mnohde navíc decentně „přikoření“. Dobrým pomocníkem jsou i seznamy v katalozích a odborných knihách. Pohled z terasy pak očaruje každým rokem nanovo. Intenzitu, průběh a délku trvání podzimního zbarvení výrazně ovlivňují také podmínky stanoviště a aktuální průběh počasí. Na suchém místě se například dřeviny obecně vybarvují intenzivněji. Mnohým by však v průběhu vegetační sezony mohla vláha chybět, a proto bychom volbu stanoviště měli podřizovat především celoročním požadavkům rostlin.
Ani přes to nesmíme zapomínat na nutnost dostatečného zásobení rostliny vláhou před zimou. Protože přesný průběh podzimu nelze předpovědět, opět se jím a jeho barvami budeme letos muset nechat překvapit.
Ing. Markéta Kolářová
