Kuchyně

Kuchyně není outsiderem

Představy budoucích majitelů rodinného domu o kuchyni formuje především jejich současný životní styl a bydlení. Pokud jsme dosud žili v panelovém bytě s průchozí kuchyní vestavěnou do chodby, často se ve svých požadavcích bojíme prostoru a velkorysosti, nebo máme naopak přehnané a neúměrné nároky na rozlehlost kuchyně. Ale jsou to právě jen naše představy a přání, které jsou pro projektanta hlavním vodítkem v celém procesu skicování a navrhování podoby rodinného domu.

Ve volném pokračování se budeme kuchyní zabývat ve všech možných souvislostech – od dispozičního řešení a vazby na ostatní obytné prostory bytu přes volbu materiálů a styl interiéru až po vybavení přístroji a doplňky.

Pro dnešní dobu je typický návrat k obytnému charakteru kuchyně, ovšem v poněkud posunutém slova smyslu než dříve. Dříve sloužila často jako ložnice pro babičku nebo příležitostnou návštěvu, „kanapíčko“ využívala po nedělním obědě hlava rodiny k odpočinku a klidnému zažití. Dřívější obytná kuchyně mohla sloužit jako jídelna pro všední den na rozdíl od odděleného obývacího pokoje – „salónu“, kde se jedlo o víkendech a svátcích. Na kuchyni navazovala obyčejně malá, chladná spížka a téměř stejně malý pokojík pro služku. Kuchyně nebývala vždy zcela plnohodnotnou místností – kuchyňská linka byla vestavěna do niky, osvětlené a větrané ze světlíku, u okna místnosti pak byl umístěn stolový či lehací nábytek.

Dnes je situace zcela jiná. Kuchyně se spolu s jídelním koutem stává více či méně součástí obývacího pokoje, ne-li přímo jeho středobodem. Někdejší malá, stavebně oddělená pracovní místnost se tak proměnila v plnohodnotný obytný prostor.

V mnohaletém období prefabrikované panelové výstavby vedlo šetření s každým čtverečním metrem při projektování a celkově nízký plošný standard bytů k nahrazení spíže tak zvanou spížní skříní odvětranou do fasády. Spíž je však nezbytností především u rodinných domků s užitkovou zahradou, své opodstatnění však najde i v ostatních případech.

Umístění spíže v dispozici je ovlivněno polohou a rozlohou kuchyně a orientací domu ke světovým stranám. Spíž by měla být chladná, přirozeně větratelná, orientovaná proto na chladnou stranu domu. Přirozený chlad totiž svědčí uchovávaným potravinám a místnost s malým okénkem současně tvoří izolaci obytných prostor domu, čímž nepřímo vylepšuje tepelnou bilanci objektu.

Další vazbou související s kuchyňským provozem je propojení spíže s garáží či vstupními prostory. Při víkendových nákupech oceníme přímou cestu od plného kufru automobilu do spíže. Pokud pro parkování auta slouží pouze otevřený přístřešek místo garáže, je vhodné mezi tento venkovní prostor a spíž vložit „filtr“, například skladovou místnost.

A jak spíž vybavit? Dveře do spíže stačí 60 – 70 cm široké, okénko malé s vyšším parapetem pro dobrou využitelnost stěn. Regály by neměly bránit otevírání dveří a okna, jejich hloubka by měla být optimálně 40 cm pro přehled o uložených potravinách a snadnou manipulaci s nimi. Minimální vzdálenost k protilehlému regálu by měla být 80 cm. Každopádně je vhodné tuto místnost využít až do stropu a ve vyšších částech regálu skladovat předměty a potraviny občasné potřeby.

S kuchyní dnes často sousedí místo pokojíku pro služku místnost označovaná v projektech jako „domácí práce“. Ve své praxi se s požadavkem na zařazení této místnosti do stavebního programu rodinného domu setkávám stále častěji, někdy dokonce bez nároku na přímé osvětlení. Obávám se, že jistá paralela s pokojíkem pro služku tu bohužel stále existuje. Tuto místnost zpravidla zamýšlí budoucí majitelka využívat pro praní, žehlení, sušení prádla, šití a další ruční práce. Před rozhodnutím vyčlenit této místnosti v rodinném domě cenné metry doporučuji každé hospodyňce důkladnou analýzu dosavadního provádění domácích prací. Většina žen žehlí v obývacím pokoji, při činnosti sleduje televizi a komunikuje s ostatními členy rodiny. Dobrý úmysl oddělit tuto činnost i s jejími prostorovými nároky od obytného prostoru rodiny však kromě možnosti pohodlného třídění a uložení prádla přináší také izolaci hospodyňky samotné. Doporučuji proto následující kompromis: vchod do místnosti pro domácí práce je možné umístit z kuchyně, jídelny nebo haly, podstatné je ale propojení s obývacím pokojem. Toho lze dosáhnout například výsuvným oknem, které se zataženými žaluziemi po většinu času zabrání pohledu na případný pracovní nepořádek. Velikost a vhodné umístění okna vychází z pomyslné spojnice očí sedící či stojící ženy se středem obytné místnosti.

Další možnou vazbou, která se vyskytuje v projektech rodinných domů, je pracovna přístupná přes kuchyni. Při plánování vhodného místa pro pracovnu je třeba uvážit, kdo, k čemu a ve které denní či noční ji bude využívat. Z hlediska orientace ke světovým stranám je pro práci ideální rozptýlené denní světlo, které poskytuje severní strana. Při jiné orientaci je třeba pamatovat na regulaci toku slunečního světla do místnosti. Pokud bude pracovna využívána výhradně k práci na počítači nebo v pozdních odpoledních a nočních hodinách, orientace ke světovým stranám nehraje zásadní roli.

V některých případech však spojení s kuchyní není vhodné. Je-li pracovna určena pro jakoukoliv duševní práci, nebo klidnou tichou činnost vyžadující soustředění, může docházet k obtěžování hlukem z kuchyně.

Stejně problematický se jeví přístup přes kuchyni do reprezentativní pracovny využívané k pracovním kontaktům jednoho z členů domácnosti. Řešením je vstup z centrální haly nebo prostorného zádveří a důsledné oddělení provozu čistě soukromé a částečně veřejné části rodinného domku.

Nejdůležitější vazbou však zůstává propojení kuchyně s jídelnou nebo prostorem pro stolování v obývacím pokoji, případně návaznost kuchyně na terasu pro venkovní stolování v letních měsících.

Tato vazba by pro svůj význam měla být zřetelná a přímá. S rostoucí vzdáleností jídelního stolu od kuchyňské linky totiž úměrně roste počet zbytečných kroků hospodyňky, obzvláště v početnější domácnosti. Ve stavebně oddělených kuchyních tento problém úspěšně řeší podávací okénko. Jeho parapet by měl být minimálně ve výšce přilehlé pracovní desky doplněn oboustranným odkládacím pultem.

Prostor pro stolování bývá od vlastní kuchyně oddělen pultem (barem) využívaným pro jednoduchou snídani či svačinu. Pult zvýšený přibližně o 24 cm oproti pracovní desce tvoří zároveň i přirozenou pohledovou clonu pracovní plochy, může však být i výtvarným tvarovým či materiálovým akcentem celého obytného prostoru včetně osvětlení. Bar mohou vhodně doplnit nasvícené vitríny, chromové doplňky na efektní uložení sklenic, luxusní láhve s alkoholem, vazby suchých květin nebo starožitnosti po babičce.

Zajímavé řešení nabízí zvýšená úroveň podlahy v kuchyni. Pokud je kuchyně zvýšena o 3 schodišťové stupně, tedy přibližně o 45 cm, kuchyňská linka využívaná jako úložný a pracovní prostor může z druhé strany sloužit jako barový pult.

Variantou na stejné téma je snížený pult nebo deska sloužící ke stolování na klasických židlích. Zpravidla navazuje na jedno křídlo kuchyňské linky ve tvaru „U“ sestavy nebo rozšiřuje plochu tzv. kuchyňského ostrůvku, o kterém si povíme příště.

Ing. arch. Veronika Kopová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *