Zahrada přírodě otevřená

V naší přírodní zahradě se budeme snažit změnit svůj přístup k prostředí, které nás obklopuje. Budeme usilovat o maximální zhodnocení vlastních zdrojů, o minimalizaci vstupů jak energetických, tak materiálových. Naším heslem bude „zdravé vstupy = zdravé produkty“. Budeme mít na paměti zachování různorodosti, dědictví po předcích, kulturního a přírodního dědictví. Zahradník, zahrádkář žijící a pracující v souladu s přírodou bude ctít pojem „pokora“.

Všechno úplně jinak

Budeme se snažit dosáhnout maximální různorodosti i na poměrně malé ploše. Záhony, ani zeleninové, ani květinové, nemusí být obdélníkového tvaru. Můžeme s úspěchem a trochou odvahy kombinovat květiny a zeleninu. V zahradě má stále něco kvést, různé druhy květin, léčivek a zeleniny budou lákat motýly, včely a jiný užitečný hmyz. Jednotlivé druhy rostlin, pěstované současně na jednom záhoně, jednak zabraňují únavě půdy, ale hlavně se mohou vzájemně podporovat v růstu nebo zlepšovat aroma a chutě sousedních rostlin. Nezapomeneme také na vzájemné zdravotní působení, kdy látky uvolňované jednou rostlinou mohou odpuzovat škůdce nebo snižovat napadení sousedních rostlin houbovými chorobami.
Preferujeme měkké, „prodyšné“ zpevněné plochy – kámen, kostky, štěrk. Místo cestiček dlážděných do betonu v zahradě použijeme šlapáky v trávníku nebo jen vysečenou pěšinku. Anglický trávník nám může stačit jen tam, kde se nejintenzivněji pohybujeme, na zbylé ploše můžeme pěstovat kvetoucí louku plnou zvonků, kopretin a jiných květin, plnou barev a vůní. Trávník mulčujeme, dbáme o to, aby nože sekačky byly ostré a nepoškozovaly a neoslabovaly tak zbytečně trávy. Ze sekaček doporučujeme například mtd 46 spo.

Dobře zvolíme složení travních druhů a odrůd podle půdních i klimatických podmínek. Na mnoha místech lze trávník nahradit například půdopokryvnými rostlinami, pokryvem z popínavek, nízkých keřů. Trávník „na jiný způsob“ vytvoří i souvislý porost sedmikrásek nebo červenolistého zběhovce plazivého, chce to jen odvážného ducha. Snažíme se podporovat přítomnost těch tvorů, které v zahradě uvidíme rádi. Na podzim necháme v koutu zahrady ležet kupu větví a listí, kde bude moci přezimovat hmyzožravý ježek, ptákům poskytneme nejen budku, ale také možnost úkrytu v hustých keřích s pestrým zastoupením druhů poskytujících potravu. Volně loženou kamennou zídku osídlí slepýši, ještěrky a zástupy hmyzu, které nepohrdnou sviluškami, mšicemi a roztoči útočícími na naše rostliny. Přátelský hmyz osídlí i ze stran navrtaný kuláč z pokáceného stromu, zavěšený třeba v koruně stromu nebo na pergole. Místo modrého bazénu lze vystavět koupací jezírko s velkou pobřežní zónou a samočisticí schopností, budeme mít radost, pokud je s námi budou sdílet i vážky, šídla a jiní tvorové hmyzí i obojživelné říše. S odpadními vodami si poradí kořenová čistírna s navazujícím rybníčkem s vyčištěnou vodou k zálivce, která obohatí naši zahradu o tak cenný mokřadní biotop. Snažíme se využít dešťovou vodu, nejen umístěním sudu pod okap, ale lze ji poměrně jednoduše sbírat do objemných nádrží a využít pro závlahový systém.

Bez použití nejrůznějších chemických prostředků se obešli naši předkové, proč bychom to nezvládli my? Na našich zahradách dokonce používáme v průměru větší množství chemikálií na metr čtvereční než konvenční zemědělec na polích a loukách. Napadení rostlin vždy předchází jejich oslabení, ať už je to kvůli nevhodně zvolenému stanovišti, nedostatku živin nebo naopak přehnojení (zvláště dusíkem), únavě půdy nebo jakékoliv jiné nerovnováze. Objevení škůdce berme proto jako varování a zprávu o stavu zahrady jako celku, jeho likvidace chemií je vlastně léčba příznaků, nikoliv léčba příčin. Budeme se snažit problémům předcházet péčí o půdu, správným hnojením a také péčí o celý zahradní ekosystém a jeho rozmanitost. Rostlinám dopřejeme preventivní posilující zálivky a postřiky, které pomohou celému systému a tím i rostlinám odolávat škůdcům a chorobám. Pokusíme se ze zahrady vytvořit prostředí přátelské i jiným tvorům, kteří nám pomohou s péčí o rovnováhu a zdravou zahradu. Veškeré zahradní zbytky a organickou hmotu podrtíme na drobno a zkompostujeme, nepoužíváme čerstvý hnůj, ale dobře vyzrálý kompost z nekontaminovaných materiálů se zásadou častěji, ale v malých dávkách. Nezapomeneme ani na zdánlivě „čarodějnickou“ metodu pěstování podle přírodních kosmických rytmů, vycházející z padesátiletých německých zkušeností a pokusů s pěstováním nejrůznějších druhů kulturních rostlin.

Jak na škůdce

Pokud už k napadení rostlin dojde, není nutné hned sahat po chemii, ale máme spoustu možností, jak využít přírodních biocidů a posilujících roztoků z rostlin, které najdeme na vlastní zahradě či v blízké přírodě. Jen nesmíme očekávat zmizení škůdce v řádu hodin, dopřejeme přírodě i rostlinám čas se s napadením vyrovnat. Máme řadu velmi silných přírodních alternativ, jako například účinný výluh z česneku, který je přírodním antibiotikem a pomůže rostlinám ohroženým houbovými chorobami. Stejně pomůže výluh z cibule s dezinfekčními účinky. Proti mšicím nebo puklicím použijeme kapraďový zákvas, zákvas z kopřivy zase rostliny posílí a podpoří v růstu.
Každé volné místo v květinových i zeleninových záhonech a také pod ovocnými stromy osázíme léčivými a aromatickými rostlinami, uvolňujícími účinné látky; můžeme použít například šalvěj, levanduli, saturejku, koriandr, měsíček zahradní, aksamitník, lichořeřišnici, meduňku nebo mateřídoušku.

Jak na půdu

Tak jako v ekologickém zemědělství, tak v naší přírodní zahradě se budeme snažit o uzavřený koloběh živin a omezení potřeby nákupu hnojiv na minimum. Základem zdravé a krásné zahrady je úrodná půda. Pokud rostlinám půda nesvědčí, jsou oslabovány, napadány škůdci a chorobami a všechny naše zásahy budou jen „léčit příznaky“. Půda je živý organismus, úrodná půda vzniká teprve činností živých organismů. Podmínkou pro rozvoj těchto organismů je dostatek organické hmoty (humusu z organických hnojiv a zeleného hnojení), dobrá půdní struktura a vhodná půdní reakce.

Prvním, důležitým krokem na cestě k přírodní zahradě je vyloučení syntetických hnojiv a chemických ochranných prostředků – fungicidů i insekticidů, které redukují aktivitu a počet půdních organismů.
V přirozených společenstvech se uplatňují různé formy symbiózy organismů; hlízkové baktérie, žijící v symbióze s vikvovitými rostlinami, dokážou efektivně poutat vzdušný dusík; dokážou to také aktinomycéty žijící na kořenech rakytníku, nedoceněné a málo pěstované ovocné dřeviny. Naším úkolem bude pouze vhodnou péčí o půdu tento dusík uchovat k využití ostatními rostlinami.
Dalším krokem je přímá podpora biologické aktivity v půdě, například hnojením kompostem. Dbáme o to, aby byla půda maximálně zakrytá, ať už pokryvem rostlin, zeleným hnojením nebo nastýlkou (mulčem). Pokrývka chrání půdu před prudkým deštěm, vyplavováním živin i vysycháním. Mulčujeme nejlépe čistou zdravou slámou neošetřovanou chemicky, ale také jehličnatou borkou a dřevními štěpky po ořezu stromů, využijeme i netkané textilie nebo nastýlací fólie.

Jak na plevele

Přítomnost konkrétních druhů plevelů nám leccos napoví o vlastnostech a stavu půdy. Kopřiva poroste na stanovišti bohatém na dusík, například tam, kde před lety ležela kupa hnoje. Zaplevelení je lépe předcházet: snažíme se půdu co nejvíce zakrýt buď mulčem nebo vegetací. I malou plochu zeleninové zahrádky po sklizni průběžně osíváme zeleným hnojením, použijeme například hořčici, pohanku, svazenku, afrikány, měsíček zahradní, vikev, pelušku, které také pokvetou a přilákají včely a jiný užitečný hmyz. Bráníme plevelům ve vysemenění, vytrháme a zkompostujeme dřív, než stačí vykvést.

I květinové záhony můžeme doplnit netradičními rostlinami, které jednak zakryjí každé volné místo i v nově založené zahradě, ale také nám poslouží k užitku a potěše oka. Kopr, fenykl, červená zahradní lebeda, brutnák lékařský, petržel, lichořeřišnice – to všechno jsou rostliny nejen krásné na pohled, ale hlavně jedlé, dobře poslouží v jarních salátech. I nevzrostlé keřové partie můžeme doplnit záplavou kvetoucích a vonících rostlin, bylinek a koření, pro které najdeme uplatnění nejen v kuchyni.

Jana Reichlová