Kvalita, nebo jen móda?

Pojem plovoucí podlaha ve většině z nás nejspíš vyvolává představu podlahové desky imitující dřevo. Vrchní nášlapná plocha těchto desek je tvořena laminátovou nebo melaminovou vrstvou, což jsou materiály vyráběné na základě umělých pryskyřic, umělých hmot, ale obsahují také třeba formaldehyd. To je však jen jedna z možných variant, které se při výběru plovoucí podlahy nabízejí. Další používané materiály jsou již mnohem přírodnějšího charakteru – dřevo a korek.

Mnoho různých aspektů

Při výběru plovoucí podlahy bychom se měli zajímat především o následující hlediska: odolnost povrchu proti poškození, schopnost tepelně a zvukově izolovat, způsob pokládky a vzhled. Zvýšená odolnost proti škrábancům je vhodná zejména pro místnosti, kde je předpoklad chůze v botách, časté stěhování nábytku, aktivita dětí apod. Některé druhy podlah jsou speciálně určeny například pro kuchyně, neboť dokáží lépe vzdorovat polití vodou či znečištění kuchyňskými ingrediencemi. Kvalitní povrch plovoucí podlahy by měl být také schopen alespoň krátkodobě odolat hořící cigaretě. Žádný výrobce však nedokáže zhotovit nezničitelnou podlahu a tak záleží především na našem způsobu užívání, jak bude její povrch vypadat po několika letech.

Vzhledově přitažlivá i účelná

Nezanedbatelná není ani schopnost plovoucích podlah zajistit zvukovou a tepelnou izolaci. Novým trendem jsou lamely, jejichž součástí je přímo izolační vrstva. Běžně se však izolační podložka podkládá pod vlastní plovoucí podlahu.
Oproti spodním vrstvám, které nejsou vidět, musí svrchní nášlapná plocha splňovat kromě kvalitativních hledisek také požadavky estetické. Výrobci se mezi sebou předhánějí v šíři nabídky barev a struktur dřeva, ať již jde o laminátovou napodobeninu nebo o dřevo skutečné. Tradičně zůstávají nejoblíbenější klasické odstíny a struktury (především dub, buk, třešeň, olše, ale i jiné). Své příznivce si však stále více nacházejí i netradiční odstíny jako modrá a zelená.

Pokládka i pro laika, ale …

V současné době jsou už samozřejmostí druhy laminátových podlah, které lze pokládat bez lepení. Nelepený spoj funguje na principu mechanického zámku. Desky tohoto typu se snadno skládají, jejich sestavování do celků vyžaduje minimální úsilí i zkušenosti. Spoje bez lepení umožňují používání podlahy (například pro nastěhování nábytku) ihned po instalaci. Takovouto plovoucí podlahu lze navíc kdykoli snadno demontovat a opětovně položit. Je však otázka, zda této možnosti vůbec někdy využijeme. Přestože se pokládka plovoucích podlah stává stále jednodušší, je vždy výhodnější svěřit tuto práci odborné firmě, zejména kvůli kvalitnímu vyřešení problematických míst (prostupy potrubí, rohy, napojení na jinou podlahu apod.). Odborná firma navíc na odvedenou práci poskytne záruku.

Obliba falešného dřeva

Popularita laminátových plovoucích podlah má své opodstatnění pro svou cenu, vysokou kvalitu a srovnatelnost s podlahami dřevěnými, které v některých parametrech dokonce předčí. Jedna z vlastností, která zaručuje oblíbenost laminátových podlah, je bezesporu jejich velmi snadná údržba. V podstatě stačí jen vlhký hadr a koště. Není třeba dělat si hlavu s žádným leštěním, voskováním nebo lakováním. Na druhou stranu má laminát oproti dřevu velkou nevýhodu, neboť i drobné poškození už nelze opravit a nezbývá než s tím žít nebo vyměnit celou desku. Taková výměna však může znamenat demontáž a následně opětovnou pokládku téměř celé podlahy. Navíc nová deska už vzhledově dobře nezapadne mezi ostatní. Oproti tomu dřevěnou podlahu lze podle druhu přebrousit, zatmelit či opatřit novým nátěrem a výsledkem je vzhled nerozeznatelný od původního.

Tichá chůze

Správně položená plovoucí podlaha má mít nejen reprezentativní vzhled, ale měla by také tepelně izolovat (pokud ovšem nemáme podlahové topení) a rovněž dobře tlumit zvuk. Jedná se zejména o tzv. kročejový hluk, který, jak název napovídá, vzniká při chůzi. Ten se při špatné izolaci přenáší stavebními konstrukcemi (stěnami, stropy a potrubím) do dalších podlaží. Zabránit tomu mají speciální kročejové izolace, které jsou dodávány většinou firem zabývajících se izolačními technologiemi. V podstatě jde o pružnou podložku, která slouží jako podklad plovoucí podlahy. Na ni se pak pokládá roznášecí vrstva, která rozkládá zatížení nábytkem do plochy. Podle druhu roznášecí vrstvy rozeznáváme plovoucí podlahu lehkou a těžkou. U těžkých podlah je roznášecí vrstva většinou betonová, vyztužená drátěným pletivem, ty lehké vystačí s dřevotřískovými, sádrokartonovými nebo sádrovláknitými deskami.

Tržní zmatky

Druhů, typů a systémů plovoucích podlah je stále více. Výrobci se kromě zmíněného nepřeberného množství dezénů předhánějí také v různých vylepšeních systémů pokládky a spojů jednotlivých lamel. Zákazník to vše dostane předloženo pod všelijakými krkolomnými názvy. Výsledkem pak může být, že stejnou nebo alespoň hodně podobnou věc nabízejí všichni, ovšem každý pod svým vlastním názvem. A samozřejmě s poznámkou, že právě to jejich řešení je nejlepší. Ale jak se v tom má orientovat obyčejný člověk, který chce prostě jenom hezkou a kvalitní podlahu? Jak již bylo uvedeno, existuje několik kritérií, která lze srovnávat – například odolnost proti opotřebení, zvuková i tepelná izolace, absorpce vody nosnou deskou, celková výška a hmotnost desek či zdravotní nezávadnost. Za povšimnutí také jistě stojí poskytovaná záruka a nabízený servis. Přiznejme si však bez jakýkoli skrupulí, že výběr bude kvůli zahlcení trhu časově dosti náročný.