Bezdězu na dohled
„Strýc (romanopisec
a překladatel Jiří Weil) nebyl právě
prakticky založený člověk, takže dům postupně
chátral,“ vysvětlil pan Jiří, proč se s manželkou
rozhodli pro radikální řešení a starou roubenku
v malebném Máchově kraji nahradili novým
domem. „S pracemi jsme začali v srpnu 2006
a v listopadu jsme měli hotovou hrubou stavbu. Pokračovali jsme až na jaře roku 2007,“
nastínil Jiří rychlost, s jakou se do stavby pustili.
Nábytek a další vybavení, které hodlali
Libichovi v novém domě použít, odstěhovali
k ochotným sousedům. Veškeré práce dělali
svépomocí, vždy ale měli k ruce jednoho nebo
dva zedníky a dva pomocníky. Odolnost všech
zúčastněných se ukázala hned na začátku.
Základy nového domu bylo nutné ručně vysekat
sbíječkou do skály, přistavené rypadlo bylo
k ničemu. Když tohle zvládli, věřili, že ostatní
bude hračka. Zpočátku práce probíhaly ve čtrnáctidenních
cyklech – 2 týdny na stavbě domu
a dva týdny byl Jiří v práci. Později se stavělo
již jen o víkendech. Ve čtyři hodiny ráno
před Štědrým dnem přidělal Jirkův kamarád
poslední sádrokartonovou desku a o Vánocích
roku 2007 se rodina mohla nastěhovat.
Podobná, a přece jiná
Prostorové řešení nového domu navrhli jeho
majitelé částečně podle původní roubenky
a částečně upravili podle svých představ.
Uprostřed přízemí je vstupní hala, z ní se jde
na jednu stranu do hlavní obytné místnosti
s kuchyní, naproti je pak pokoj pro maminku.
Z haly je ještě vstup do koupelny a na toaletu. V patře jsou čtyři ložnice a menší hala, sloužící jako malý obýváček. Oproti původní chalupě byla srovnána podlaha v přízemí do jedné úrovně. Celý dům je v porovnání s předchozím menší, velikostí však pro potřeby majitelů naprosto dostačující. Lépe se udržuje a snáze se i vytápí. Na jaře a na podzim vyhřejí pokoje krásná kachlová kamna, která stojí v hlavní obytné místnosti, v zimě jim pomáhají radiátory napojené na elektrokotel. Jiří si pochvaluje, že nepodcenil zaizolování střechy. Šestnácticentimetrová vrstva minerální vlny se bohatě vyplatila. Určitý spěch se však negativně podepsal na podlaze v patře (kvapem se blížily Vánoce). Pouhých pět centimetrů minerální vlny jako kročejové izolace evidentně nestačí, v obývacím pokoji je slyšet, když někdo v podkrovních ložnicích chodí. To je asi jediné negativum, na které si Libichovi vzpomněli. Naopak jako velké plus viděli spolupráci s lidmi, kteří jim při stavbě pomáhali. „Když máte štěstí na lidi, je radost něco dělat,“ zhodnotil Jiří svou zkušenost s budováním nového domu.
PŮVODNĚ
Kuchyňská linka zabírá celou stěnu hlavní
obytné místnosti v přízemí.
Z oken pokoje
je krásný výhled
na hrad Housku
a Kokořínské údolí.
Většina starých doplňků se dostala do domu postupně. Tyto
stylové předměty dotvářejí atmosféru venkovského stavení.
Malované ornamenty
jsou dílem šikovné
Libichovic tetičky.
Druhý menší obýváček se nachází v patře naproti schodišti.
Slouží rodině především jako koutek na sledování televize.
Schodiště stojí uprostřed domu
a rozděluje ho na dvě téměř stejné části.
Dveře v zrcadle schodiště nevedou do
výtahu, jak by
se mohlo zdát, ale na toaletu.
V podkroví se nacházejí čtyři
stejně velké ložnice se světlými
dřevěnými podlahami.
Vybavení domu pochází zčásti z původní chalupy
a zbytek je vhodně doplněn nábytkem z IKEA.
