Proměny lékařského domu

Dům ve svém vnějším výrazu žádným převratným změnám nedostál. Stále si zachovává velmi příjemný vzhled prvorepublikové vilky odrážející společenské postavení jejího původního majitele. Byla projektována pro potřeby venkovského lékaře a nelze se proto současným vlastníkům divit, že uvažují o rozsáhlejších dispozičních změnách interiéru. Podstata by však měla zůstat zachována i v budoucnosti – prostorná hala, velké pokoje a reprezentativní prostory, jimž bude určitě slušet i stylový nábytek z 20. a 30. let, pro nějž mají současní majitelé slabost. Stavební práce zatím zasáhly dům zvnějšku – vznikla přístavba technického zázemí skrývajícího kromě garáží a sklepů také saunu, jejíž střešní část slouží zároveň jako terasa s posezením pod pergolou. Rozšiřuje obytnou plochu směrem do exteriéru a propojuje přirozeně přední a zadní zahradu.

Dva odlišné světy

Hlavní pozornost však věnujme zahradě. Usazení domu pozemek přirozeně dělí do dvou částí. Menší z nich je pojata jako reprezentativní prostor s charakterem velkorysé předzahrádky. Ačkoli je v ní umístěn altán a jezírko, má spíše formální charakter umocněný pravidelným stříhaným živým plotem z habru. Podobnou funkci má i přímá štěrková cesta zakončená v cípu zahrady lavičkou. Molo nad vodní hladinou je vyrobeno ze stejného dřeva s toutéž povrchovou úpravou jako altán v jeho blízkosti. Suchá zídka, říční valouny a dekorativní keramika kolem jezírka jsou zcela jednoznačným rukopisem zahradní architektky, která čtenářům tohoto časopisu určitě není neznámá. Podobné prvky se opakují také v druhé části zahrady, která je však díky své rozlehlosti koncipována spíše volně, krajinářsky, aby za několik let postupně splynula s domem a vytvořila pro něj patřičné prostředí vzrostlé venkovské zahrady.

Ke koupání i bruslení

Ačkoli v původním plánu rekonstrukce domu počítal architekt v místě současných garáží s bazénem, který by díky zápustným obvodovým stěnám sloužil v létě jako venkovní, v ostatních obdobích roku jako interiérový, nakonec dali majitelé přednost velkému koupacímu jezírku. Vodní plocha funguje zároveň jako biotop, který láká zejména drobnou faunu. Systém přirozeného čištění udržuje vodu nádherně průzračnou i bez použití jakýchkoli chemických prostředků: voda v jezírku neustále cirkuluje a několik druhů filtrů ji zbavuje mechanických nečistot. O tom, jak takový systém funguje, se majitelé mohli přesvědčit již několik týdnů po založení jezírka – průzračné vodě stékající do jezírka po mírně svažité skalní kaskádě nebylo možné odolat a tak spousta letních dní začínala i končila právě tady. Vyhřáté dřevěné molo zase láká spíše k lenošení na slunečních paprscích, stejně dobře se na něm ale dá i sedět a zchladit si nohy v křišťálové vodě.

Protože jezírko je skutečně založeno jako přírodní vodní plocha, je možné jej využívat i v zimě. Filtrační technika sice v této době odpočívá, voda však v jezírku zůstává a mění se v ledové kluziště. Důmyslný systém úpravy pobřežních partií neumožňuje ani bruslařskému začátečníkovi protržení fólie, takže k oblíbenému zimnímu sportu se tu leckdy sejde i řada dětí z vesnice.

Potlačený pragmatismus

Dalším výrazným prvkem zahrady jsou drobné stavby. Alej zatím mladých katalp, která se za několik let díky rozrostlým korunám uzavře v přirozený koridor, směřuje k byliništi usazenému pod starou, bizarně rostlou meruňkou. Tři zdi z přírodního kamene vytvářejí uzavřený prostor, z jehož „podlahy“ vyrůstá kmen stromu obklopený rozmanitými byliny, které za letních dnů šíří ve svém okolí charakteristické aroma. To je také hlavním rysem tohoto jednoduchého posezení, které má své kouzlo i na jaře, když se meruňka obalí tisíci drobných kvítků.
Druhá stavba je ryze praktická, slouží jako místo pro večerní posezení pod pergolou u grilu či ohně. Oproti rostlému terénu je toto místo mírně zvýšeno, aby odtud mohl být lepší výhled. V době naší návštěvy se kolem pergoly právě zakládal smíšený remízek, který pergolu a s ní celou pobytovou zahradu oddělí od nejzazší části pozemku tvořené ovocným sadem.

Není třeba zastírat, že stavební i zahradní úpravy si vyžádaly spoustu energie a finančních prostředků. Majitelé jich však nelitují – otevřel se jim nový svět zahrady, soukromého prostoru upravovaného podle jejich představ, v němž nacházejí své útočiště a možná i něco ze smyslu života. Řada prvků v zahradě na své dokončení teprve čeká a o dalších úpravách domu se zatím jen uvažuje, nicméně již v této době je zcela zřejmé, že pokud architekt a stavebník dokáží najít společnou řeč, vznikne kromě dokonalého díla také přátelský vztah, v němž peníze hrají až druhořadou roli.

Michal Babor