Když není slunce nazbyt

Zatímco polostín snáší úspěšně celá řada rostlin, vyloženě exponovaná stanoviště s trvalým stínem či naopak prudkým slunečním úpalem mají omezený počet zástupců. Rozhodneme-li se pro osázení trvale zastíněného stanoviště rostlinami, musíme mít na paměti v první řadě správnou volbu druhového zastoupení. Hustý travní koberec, který se nám v zastíněné, často vysušené půdě pomocí klasické travní směsi asi nepodaří vypěstovat, lze docela snadno nahradit stínomilnými rostlinami. Speciálně zkombinované traviny snášející stín a současně částečně omezený přísun vláhy jsou jen jednou z řady možností. Pokud toužíme po rozkvetlém zákoutí, dáme přednost těm rostlinám, které i při slabším osvětlení vytvářejí květy.

Stinná stanoviště mohou být nadměrně suchá, nebo naopak vlhká. I podle toho přizpůsobujeme výběr rostlin. Nutné je vzít v úvahu také schopnost soužití bylinného, keřového a stromového pásma. Květiny náročné na půdní podmínky jen těžko obstojí pod rozpínavými korunami stromů a nad jejich bohatě rozvětvenou kořenovou soustavou.

Záplava drobných květů

Nad listy vévodí drobné květy – tak by mohla znít stručná charakteristika stínomilných rostlin, často trvalek. Mezi ně patří velkolistá a vznešená bergénie (Bergenia) s tuhými okrouhlými listy, které si ponechává přes zimu a na podzim je částečně zbarvuje do krvavě rudé barvy. Výška rostliny dosahuje 40 cm a růžové květy na tlustých stvolech vykvétají v březnu a dubnu, někdy ještě v průběhu léta. Neméně dekorativní bohyška zvaná též funkie (Hosta), efektní různě velkými pestrými i zvlněnými listy, najde užití na vlhčích stanovištích v blízkosti vodních ploch i pod stromy. Nad hustými přízemními trsy vyrůstají v hroznech květy, podle druhu bílé až fialovomodré. Jejich půvab předesílá vzdálené příbuzenství s liliemi. Vyšlechtěná, původem luční květina – kakost (Geranium) – se řadí mezi nedoceněné trvalky, které si získaly zaslouženou pozornost až v posledních letech. Husté porosty kakostů nabízejí v jarních měsících pohled na velké množství půvabných květů. Nenáročnost kakostů platí jak pro půdní podmínky, tak pro stanoviště. Vyšlechtěny jsou hybridy pro plné slunce i do stínu. Barevné odstíny květů přecházejí od bílé, růžové karmínové přes fialovou a modrou často v kombinaci s temným žilkováním. Pro náročné se nabízí specialita v podobě jahodky indické (Duchesnea indica) původem z Japonska a Číny. Podobá se jahodníku hned v několika směrech: vzhledem rostliny, plodu i květu a zároveň stanovištěm, na němž roste. Odlišná je barva květu (žlutá), chybí také vůně a chuť plodů.

Barvy od jara do podzimu

Příroda a s ní ruku v ruce zahradníci nabízejí širokou paletu rostlin vhodných k pěstování ve stínu. Zástupce najdeme mezi trvalkami s různou dobou květu. Jarně kvetoucí zběhovec (Ajuga), čemeřice (Helleborus) a barvínek (Vinca) si přes zimu ponechávají listy. Sasanka (Anemone), jejíž listy zmizí po odkvětu v zemi, nabízí z jara záplavu bílých, žlutých, růžových a modrých kvítků. Podobně modré a bílé kvítky jaterníku (Hepatica) zdobí jarní koberec ve stínu pod stromy. Popínavé a plazivé rostliny mohou mít také půdopokryvné využití. Příkladem jsou okrasné hluchavky. Mají plstnaté listy, často se stříbřitým nádechem a žlutě, růžově nebo purpurově zbarvené květy. Břečťan (Hedera) poslouží stejně dobře a pomocí přičepivých kořínků ochotně poroste i na holých kmenech stromů a keřů. Rychlý růst spolu s plazivým vzhledem brzy zaplní prázdné plochy a vytvoří romantická zákoutí. Stinná místa s kyselou půdní reakcí osázíme vřesovištními rostlinami vhodnými do stínu. Piérisy (Pieris) vytvářejí nízké husté keříky s narůžovělými květy. Tlustobližník a tlustonitník (Pachystigma, Pachysandra) – pod těmito zvláštními jmény se skrývají populární rostliny nižšího vzrůstu. Půdopokryvný charakter je přímo předurčuje pro vlhčí stinná stanoviště. Podobně je tomu tak i s kyhankou (Andromeda), která pomocí poléhavých, snadno zakořeňujících větviček při skupinové výsadbě vytváří hustý souvislý porost. Posledně jmenované vřesovištní rostliny jsou v zimě neopadavé, tedy celoročně okrasné.

Martina Mixová