Místo bunkru nové bydlení

Navštívili jsme dům, jehož projekt jsme na stránkách tohoto časopisu představili v rubrice Domy pod pultem před dvěma lety. Rodiče našeho hostitele si kdysi v této oblíbené rekreační lokalitě nedaleko od hlavního města postavili chatu, kterou později přestavěli na rodinný dům. Syn za nimi často jezdil, i když byl již dospělý a obýval samostatný byt ve městě. Díky tomu, že neztratil kontakt s děním v místě, mohl si zde koupit pěknou parcelu, hned jak se začaly prodávat. Pozemek na kraji obce spojuje výhody blízké přírody i fungující infrastruktury. V místě je škola, školka, jesle, potřebné obchody. „Líbilo se mi, že stavební pozemek není na volném lánu, žádný vidrholec, že se kolem prolíná nová zástavba se starší, všude je dostatek vzrostlých stromů. Přitom pozemky mají solidní výměru, leckde na rozparcelovaném poli jsou pozemky menší. Zdálo se mi výhodné bydlet blízko rodičů, v místech, která důvěrně znám, k nimž se vážou vzpomínky na nejkrásnější léta dětství, na všechny prázdniny,“ svěřuje se pán domu. Návrat do úchvatné krajiny dětských her a dobrodružství se mu podařil tak dokonale, že jeho nový dům stojí na místě, kde si před lety s kamarády stavěli bunkr z balíků slámy.

Projektovat od začátku

Dům byl plánován pro rodinu se dvěma dětmi. V časopisu o bydlení, kde hledal nový stavebník inspiraci, mu jeden dům padl do oka. Dnes je ovšem rád, že takový dům nepostavil. Na doporučení se obrátil na architekta, který si svou prezentací získal jeho důvěru. Architekt vnesl do procesu hledání kultivovaný pohled vzdělaného odborníka, před nímž ukázka z časopisu neobstála, nesmlouvavě ji označil za nevkusnou. Na základě definovaných potřeb nabídnul, že zpracuje vlastní návrh. „Za měsíc mi pan architekt předložil projekt, v němž jsem svou původní představu vůbec neviděl. Bylo to něco diametrálně odlišného, i když bylo zřejmé, že základní zadání týkající se velikosti a počtu místností i jejich dispozice dokonale splnil. Exteriér se mi zdál nezvyklý, ale čím víc jsem na obrázky koukal, tím víc jsem se v nich nacházel a nabýval přesvědčení, že dům bude jiný, ale dobrý. Tak jsem řekl ano.“

Majitel si přál v přízemí obývák, kuchyni, pracovnu, dvougaráž s vjezdem z ulice, velkou terasu s návazností na venkovní bazén, který vybuduje později. V suterénu si představoval fitnes, saunu, vířivou lázeň a nějaký bar, v patře čtyři pokoje. „Nemám rád, když jsou v domě dlouhé tmavé chodby, chtěl jsem mít centrální halu. Proto je komunikační prostor uprostřed, z něho vedou na dvě strany dveře do pokojů.“
Z vnitřní dispozice vychází vnější tvar domu. Je členěn do tří spojených částí, což celkový objem odlehčuje. Středové komunikační těleso je kryto pultovou střechou skloněnou k ulici, dvě boční křídla jsou zastřešena obloukovou střechou na lepených dřevěných vaznících. Elegantně a lehce působí obklad patra okrovými cihelnými pásky nad bíle omítnutým přízemím. Lichoběžníkový půdorys respektuje zužující se tvar pozemku.

Pomalu a důsledně

„Sehnat obloukové vazníky, to byla anabáze,“ sděluje své zkušenosti majitel. „Pan architekt je zkusil v projektu nahradit rovnými, ale nebylo to ono, znovu jsme se vrátili k obloukovým. Fasádu nejprve navrhoval obložit dřevem. Protože jsem si pamatoval, jak jsem každé prázdniny natíral chatu, byl jsem proti tomu a navrhnul jsem lícové cihly. Architekt rád souhlasil. S výsledkem jsem velmi spokojen, osobitě vyhlížející dům mi připadá světlý, slunečný.“ Dodejme, že domu sluší ze stejných cihel a dřevěných fošen postavený plot kolem celého pozemku. Postavenou hrubou stavbu na zimu zavřeli a nechali sednout. Dále si stavbu organizoval majitel sám s pomocí stavebního dozoru. „Z domu mám dobrý pocit. Stavbu jsme nehnali, postup prací jsem mohl řádně kontrolovat.“ I v průběhu kontrolované a důkladně promyšlené stavby však nastaly krušné chvilky: „Nastěhovat vířivku do hotového domu, to byl oříšek. Šest lidí ji stěhovalo po schodech, vyšlo to na milimetry. Suterén je můj azyl. Pracuju psychicky, tam se vyřádím fyzicky. Vířivka je dobrá, sauna také, hlavně v zimě.“

Interiéry již zařizovali manželé spolu. Líbí se jim zařízení jednoduché, moderní, světlé a barevné, takže v obytném prostoru chtěli mít co nejméně úložného nábytku. Ostré úhly v koutech nejsou moc praktické, snad by v nich mohly stát květiny, pokud by nevyžadovaly více světla. Otevřený obývací pokoj by alespoň trochu oddělili od kuchyně. „Je dobré mít kuchyň s obývákem vedle sebe, ale není potřeba koukat z obýváku na hrnce, kuchyň by mohla být uzavřenější,“ navrhuje paní. I přesto však majitel uzavírá: „Jiné bydlení bych si už neuměl představit, v bytě bych si již nezvykl. Stavět dům mě bavilo. Je hezké nejdřív si ho vymyslet, pak, když už ho máte na papíře, postavíte si model a chodíte se dívat, jak dům roste a sny se proměňují ve skutečnost. A nakonec v něm žijete. Možná bych si to ještě někdy zopakoval.“

Pavel Rydl

Rádi byste bydleli nově a lépe? Klikněte ZDE!