Kuchyně na míru z Polska

Polsky nabytek je vcelku fuserksy vsechen a tomu odpovida i cena.My jsme se si privezli rozkladaci gauc, ale brzy se prosedel. Takze bych si uz tam nic podobneho nekoupila.

proto mate jezdit dal az za warsavu jezdime a mame nabytek do cele hospody i do penzionua super kuchyne na miru super fakt super spolehlivost kvalita vsechno jo umeni vybrat a ne jet do prvni vyrobny

trochu to tam znám a co teď napíšu je svatá pravda a nemyslím to vůbec ve zlém(jsou to holá fakta):ze zemědělců(s úctou k tomuto povolání a myslím,že i dobrých) stolaře neudělají ani dovezené stroje z Německa nebo Itálie.Nemají k řemeslu prostě „bratia polski“ žádný vztah.To co je pro ně dobré je pro našince totální humus.

Tak to já mám podobnou zkušenost s několika českými výrobci. Po nělkolika týdnech obcházení místní i dalších dostupných firem jsem bylo utvrzena v tom, že snad na Moravě ani žádný slušný stolář neexistuje. Takovou fušeřinu bychom si sami nevyrobili ani přesto, že nikdo z naší rodiny není stolář. Po návštěvě Polska musím konstatovat, že nákup se naopak povedl a jsem více než rok max. spokojena. A to už vůbec nemluvím o ceně.

Moje zkušenost s polským nábytkem a nejen jím je následující. Na rozdíl od Čechů , nejsou Poláci tak lenošní. Naopak jsou ještě činorodější jak Moraváci a nebo Slováci. Velká část nábytku, která se v Česku, na Moravě a ve Slezsku pordává je vyrobena právě v Polsku. Jen to prodejci moc neprezentují. Na rozdíl od Německých výrobců ti Polští reagují na reklamace i neoprávněné. Němci na žádné. Mohu dokázat . rcm@wbs.cz

Moje zkušenost je bohužel také negativní. Po doporučeních pár známých, kteří mají kuchyň z Polska, jsme se rozhodli, že to taky risknem a třeba budeme mít i my štěstí a vše bude v pohodě. Nebylo a není. Když jsme si zařizovali byt, neměli jsme na rozhazování a Polsko se jevilo jako dobré řešení. Vyrazili jsme do Bogatynie a dlouho vybírali, aby dvířka byla dost silná, aby panty brzy „neodešly“ apod. Vybrali jsme, zaplatili, a do 5 týdnů linka bude. Linka opravdu byla, přivezli, namontovali, ale „někdo“ to špatně změřil a nevystačila jim páska lemující spodní sokl. Budiž, řekla jsem si. Dušovali se, že pásku pošlou poštou spolu s papírama, které „zapomněli“, stačí dolepit.. Já natěšená, konečně mám krásnou kuchyň, očička zaslepená leskem novoty, chápete..
A teď? Pásku ani papíry nikdy neposlali, k dostižení nebyli a po měsíci jsme to už přestali zkoušet. Po asi půl roce začala bobtnat „dýha“ a po roce byly ve všech spojích „oloupané“ konce. Ona to totiž není dýha (jako byla původně v obchodě vystavená), ale přelakovaná tapeta. Vesele se nám odlupují na všech dvířkách dál a paradoxně to nezačalo u trouby, kde by to člověk tím horkem čekal, ale u špajzu na druhé straně kuchyně. Pokud panty na vyklápěcích horních skříňkách cca 3 týdně nedotáhnu, spadly by mi na hlavu. Takže za mě kuchyň z Polska už nikdy. A pro upřesnění – linku máme 4 roky a už šetříme na výměnu všech dvířek, protože při pohledu na ten oprýskaný hnus mě chytá vztek.. Snad budem mít víc štěstí.